Ve veřejném prostoru se často setkávám s lidmi, kteří nechápou, co se děje, a jsou smutní a rozladění. Situace se dá popsat známým rčením. Když stojí na stole sklenice, která je naplněna do poloviny, říká optimista, že je napůl plná, a pesimista, že je napůl prázdná.
