Pozitivně naladěný a komunikativní. Tak působí sedmatřicetiletý Ital Luca Bormolini, který má za sebou první soustředění v roli trenéra českých žen. Pochází z Livigna a s rodinou žije v horách daleko od civilizace, kde chová hospodářská zvířata. Nemá doma televizi a nenajdete ho ani na sociálních sítích. Při rozhovoru v Novém Městě na Moravě jsme ale probírali hlavně jeho trenérskou kariéru a český tým, který má podle něj velký potenciál.
Můžeš nám na začátek přiblížit svou trenérskou kariéru?
Kvůli zranění jsem musel brzy ukončit svou sportovní kariéru, ale chtěl jsem pokračovat jako trenér. A taky se zlepšit v angličtině. Proto jsem si v Itálii udělal trenérskou kvalifikaci a odletěl na Nový Zéland. Kurz jsem dokončil v květnu a v červnu už jsem trénoval.
Po zkušenostech na Novém Zélandu jsem začal pracovat i s Austrálií. Vím, že jsou to exotická a pro biatlon neobvyklá místa, ale pro mě bylo velmi dobré začít trénovat mimo velké země. Mohl jsem si vytvořit vlastní metodiku a systém, učit se z chyb, zkoušet nové věci… A šlo to dobře. Začali jsme mít velmi dobré výsledky. Campbell Wright se stal nejmladším biatlonistou, který prošel do hromadného startu. Trénoval jsem ho od jeho začátků na Novém Zélandu až po olympiádu v Pekingu. V Austrálii jsme zase měli holku, která začala s biatlonem hodně pozdě a během tří nebo čtyř letech se stala jednou z nejrychlejších střelkyní a dostala se do Světového poháru.
Po olympiádě v Pekingu jsem hledal nové výzvy. Zamířil jsem do Jižní Koreje, kde mi dali na starosti mládežnický tým, který se měl připravovat na domácí olympiádu mládeže. Jenže když jsem tam přijel, tak ti Korejci neuměli lyžovat ani střílet. To pro mě byl šok. Sám jsem se ptal, co tu dělám? Ale během roku a půl jsme udělali velký pokrok. Někteří sportovci byli schopní střílet s 90% úspěšností a na mládežnické olympiádě jsme měli velmi dobré výsledky, když uvážíme naši výchozí pozici. Ukázalo se, že ten systém funguje a velmi rychle jsme se dokázali zlepšit. Na italském šampionátu jsme zase byli schopní bojovat o medaili ve štafetě.
Když řeknete, že pracujete v Koreji, tak to není zrovna cool. Ale každý trenér by měl podle mě začít od nuly, aby porozuměl všem krokům. Když začnete hned ve velkém týmu, tak můžete přijít o některé základy trenérské práce.
Také působíš v akademii Mezinárodní biatlonové unie (IBU). Jaká je tam tvá role?
V IBU akademii jsem začal studovat před třemi lety a teď jsem tam sám školitelem. Můžu učit ty, kteří mají nižší level vzdělání než já. Potkávají se tam trenéři všech úrovní, od těch nejzkušenějších až po ty začínající. Sám se díky IBU akademii pořád učím a získávám nejnovější poznatky. Vedle toho jsem několikrát pracoval přímo pro IBU jako trenér na mezinárodních kempech v Jižní Americe, na Novém Zélandu nebo v Austrálii.
Co tě charakterizuje jako trenéra?
Sportovci jsou lidé a podle toho s nimi musíte zacházet. Musíte s nimi komunikovat, rozumět jejich potřebám. Vytvořit vztah, kde si vzájemně dáváte zpětnou vazbu. Nemám rád, když trenér řekne: Tohle je náš systém a ty ho budeš následovat. Jsem hodně otevřený diskuzi. Chci pro každého sportovce najít tu nejlepší cestu, analyzovat jeho silné a slabé stránky a pak společně pracovat na zlepšení.
A jaká je tvá tréninková filozofie? Co nebo kdo tě ovlivnil jako trenéra?
Podle mě musí mít trenér vysokou znalost techniky a všeho, co biatlon obnáší. A pak musí být schopný přenést tyto znalosti individuálně ke každému sportovci. To je můj systém. Hodně mluvím se sportovci a společně se snažíme najít cestu, která jim vyhovuje.
Když jsem začal s trénováním, tak mě samozřejmě inspiroval italský systém, protože to byl jediný systém, který jsem znal. Pak jsem měl ale možnost pracovat s dalšími týmy, přemýšlet o tréninku a hledat vlastní cesty. Úroveň těch týmů možná nebyla tak vysoká, ale dostával jsem od sportovců velmi dobrou zpětnou vazbu. Takhle jsem 10 let utvářel vlastní tréninkový systém.
Teď jsi přijal nabídku od většího týmu. Co tě k tomu vedlo?
Zaprvé rád vyhrávám. Myslím, že se mi podařilo dosáhnout na dobré výsledky, ale byl to vždy posun z 0 na 80 %. Teď bych chtěl udělat krok z 80 nebo 90 % na 100 %. Tedy až k vítězství.
Na začátku jsem potřeboval holky dobře poznat a zjistit, kde jsou jejich silné a slabé stránky. Navíc jsem sám podrobně zkoumal data, jejich úroveň na lyžích i na střelnici.
Myslím si, že holky mají opravdu velký potenciál uspět. A mým cílem je připravit jim co nejlepší podmínky, aby tenhle potenciál mohly naplnit. Už po pár dnech jsem poznal, že jsou hodně motivované a chtějí na sobě pracovat.
Dá se vypíchnout hlavní věc, na kterou se budete v přípravě soustředit?
Podle mě ne, protože každý sportovec je jiný. S někým se budeme soustředit na techniku běhu, s někým jiným na střelbu. Teď chci co nejlépe poznat všechny holky, abychom mohli individualizovat jejich trénink. To pro mě klíčový faktor. Určitě nepůjdeme cestou stejného tréninku pro všechny.
Mezi sportovci jsou nejen výkonnostní, ale i osobnostní rozdíly. Každý je jiný a my musíme být schopní dostat každého do komfortní pozice, abychom mohli dobře spolupracovat.
Když mluvíme o rozdílech, tak v posledních letech byla velká mezera mezi čtveřicí ze Světového poháru a holkami, které závodily převážně v IBU Cupu.
To je zřejmé. Není to jen můj pohled, rozdílnou úroveň jasně ukazují čísla. Ale zvlášť u těchto holek jsem viděl na prvním soustředění velkou motivaci a odhodlání pracovat na tom, aby snížily výkonnostní rozdíl. Jejich motivace je pro mě důležitější než počáteční úroveň.
Jsou pro tebe speciální motivací zimní olympijské hry, které se uskuteční v roce 2026 v Itálii?
Olympiáda je vždycky velkou událostí. Zažil jsem tu v Pekingu a bylo to velké. Pro tým je to velký cíl, ale neměli bychom se soustředit na samotnou olympiádu, protože to je příliš velký rok. Musíme se soustředit na jednotlivé kroky, které povedou k co nejlepší formě na olympiádě.
U českého týmu jsi utvořil trenérské duo s Lukášem Dostálem. Jaké jsou tvé první dojmy a jak jste si rozdělili úkoly?
Lukáš bude víc na střelnici a já se budu zase víc věnovat technice běhu a fyzické přípravě. Je to mladý trenér, který ale ví, co dělá. Má také velkou motivaci. Je to pozitivní člověk, kterému záleží na týmu. Snaží se hodně komunikovat se sportovci a vytvářet pozitivní atmosféru.
Karel Halberštádt
Foto: Marek Ambrož
Článek Luca Bormolini: Holky mají velký potenciál. Trénink budeme individualizovat se nejdříve objevil na Biatlon.
