Na dubnové obálce Forbesu jsme životní a byznysový příběh Simony Kijonkové označili za Zázrak. Ale jak to tak bývá, ona to byla i hodně tvrdá práce, s mnoha hodně tvrdými pády a spoustou karambolů.
Tenhle zázračný příběh je i příběhem krachů, bolestí, proher. Nejen vítězných, ale i smutných úsměvů. Požádali jsme Simonu, aby se sama zamyslela nad deseti svými životními milníky. Momenty, které utvářely to, kým dnes je. A svůj příběh odvyprávěla po svém. Svými slovy.
Simona Kijonková jednotlivé své životní křižovatky zpracovala a napsala sama, bez pomoci nás novinářů, v průběhu pár týdnů, během své cesty kolem světa. Celý autorský text prý bude v budoucnu použit jako základ na knihu. Části autentického deníku nejúspěšnější české podnikatelky současnosti si ovšem můžete přečíst už teď.
Tohle mne tehdy hodně bolelo. Stála jsem sama na parkovišti a mávala svým kamarádům ze školy, kteří beze mne vyráželi na lyžák. Dívala jsem se ještě dlouho za odjíždějícím autobusem, až mi zmizel z horizontu. Sedla jsem si na patník a rozbrečela se, když už mne nemohl nikdo vidět. Tehdy jsem si poněkolikáté uvědomila, že jsem jiná. Na to, abych jela s kamarády, jsme doma neměli jednoduše peníze.
Zaplatit samotný pobyt by nemusel být takový problém, mohla jsem požádat svého strýce a tetu ze Sokolova, kteří by mi jistě jako mnohokráte jindy před tím pomohli. Když jsem si k tomu ale připočetla ostatní nutnou výbavu, zimní oblečení na hory, půjčení lyží, peníze na vleky a kapesné, tak jsem se nemohla dopočítat. Rozhodnuto, nepojedu, je to jen lyžák. Vymluvila jsem se, ve škole jsem uvedla dobrý důvod, proč právě teď jet nemůžu, a bylo vyřízeno.
Měl to být přitom nezapomenutelný zážitek. Jako každé dítě v pubertě sníte o tom, že strávíte poslední rok základní školy s kamarády a na lyžáku si to užijete ve stylu Sněženky a machři. Bylo mi třináct a zatímco si spolužáci užívali na horách, já si hrála na hrdinku v o rok mladší třídě, kam jsem musela týden potupně docházet.
A tehdy jsem si řekla, že zkusím svůj osud změnit.
