Pod rukama mu prošly tři fotbalové generace. Nejdřív v pražské Slavii, kam přišel v éře Františka Veselého, Jana Mareše, Roberta Segmüllera a spol., a končil po osmnácti letech, když červenobílý dres oblékali Kuka, Šmicer, Berger. A v reprezentaci to bylo angažmá podobné, i když o čtyři roky kratší. Měl totiž zlaté ruce, které si nemohli fotbalisté vynachválit. A také duši otevřenou všem nářkům, steskům a povzdechům, které slýchával, když hráči ulehli na masérský stůl. I proto se stal Přemysl Čech legendou.
