Tenhle film není žádná příjemná podívaná – a musí to být jasné všem, kdo znají literární předlohu nebo aspoň viděli trailer. A přece jde o zřejmě nejzajímavější nový snímek, který si teď můžete pustit. Netflix na 28. října naservíroval dvě a půl hodiny válečné deprese: Na západní frontě klid.
Stejnojmennou knihu napsal německý spisovatel Erich Maria Remarque a vyšla v lednu 1929. A teprve nyní, takřka po sto letech, se dočkala i německého filmového zpracování, které má na svědomí Edward Berger (například seriál Patrick Melrose).
Dvaapadesátiletý režisér vzal svoje nejoblíbenější pasáže z knížky a přihodil k nim scény, které dotvářejí dobový kontext, zejména tedy mírové vyjednávání v Compiègne.
„Ale román je tím hlavním, chtěl jsem zachovat jeho esenci, což je pro mě proměna Paula Bäumera, který se zbavuje svých emocí a stává se z něj mašina na zabíjení,“ řekl Berger v rozhovoru pro web Collider.
Bäumer jako nadšený mladík pod propagandistickými sliby narukuje do první světové války, aby v jejích zákopech poznal, jak hrozná doopravdy je. Berger se neštítí děsivých detailů, zohavených těl, dlouhých záběrů, v nichž nechává hrůzy války patřičně vyniknout.
Zároveň ale mění rytmus a suverénně natočené bojové scény střídá s klidnějšími momenty, které dokreslují atmosféru i postavy, čímž připomene Spielbergův opus Zachraňte vojína Ryana.
Nejde se ubránit ani srovnání s jiným velkofilmem, ještě čerstvějším, a sice 1917, audiovizuálním triumfem Sama Mendese. Bergerův snímek jde trochu jinou cestou, je podobně vizuálně působivý, ale v portrétu konce Bäumerovy nevinnosti ještě o něco temnější a bezútěšnější.
Jeho emocionální zásah podtrhuje i to, v jaké době vyšel: do osudů mladých vojáků se snadno vcítí každý, kdo alespoň trochu sleduje válečné dění na Ukrajině. A pomáhá mu i dobrý výkon Felixe Kammerera v hlavní roli. Ze známějších herců se objeví jako vedlejší postava Daniel Brühl, kterého si můžete pamatovat třeba z Rivalů.
Povědomé vám každopádně bude zasazení, film se totiž natáčel během pandemie v Česku a zahraniční produkce tady utratila 430 milionů korun. Snímek vznikal jak v Praze včetně barrandovských ateliérů, tak třeba na zámcích Sychrov, Hořín a Liběchov, v Ralsku nebo v Roudnici nad Labem a zahráli si v něm také Cyril Dobrý nebo Aleš Bilík.
Jedno z bojišť vzniklo na nynějším sportovním letišti v Milovicích. „Uzavřelo na tři měsíce provoz, abychom tam mohli natáčet. Po důkladném plánování jsme v lednu začali kopat. Celkem jsme postavili několik set metrů zákopů a bitevní pole o velikosti dvou fotbalových hřišť,“ popisuje filmový architekt Christian M. Goldbeck.
I pouhá návštěva lokací byla působivá, ač šlo pouze o kulisy. Dobře si to pamatuje Pavlína Žípková z Czech Film Commission: „Štáb právě natáčel komorní scénu v příkopu naplněném vodou. Bylo naprosté ticho, kolem nás spálená zem, pahýly stromů a těla vojáků vpletená do ostnatých drátů. Propadli jsme se sto let zpátky do zákopové války navzdory tomu, že venku vládl konec dubna s jarní náladou.“
O filmu už se s nadšením mluví jako o jednom z nejlepších (proti)válečných snímků všech dob, na Rotten Tomatoes má vynikající skóre 94 procent od kritiků a 92 procent od diváků. Německo ho vybralo jako svého zástupce v boji o nejlepší cizojazyčný film na Oscarech.
Zdá se, že Netflix po rozpačitých měsících a rozčarování s The Gray Manem nabírá další dech a vedle zajímavých seriálů jako Sandman nebo Kabinet kuriozit nyní zaznamenal trefu i s filmem. Dáte mu šanci?
