Krém z mořských řas vyplavených na břeh oceánu, koláč z invazní rostliny nebo rakev z mycelia – s inovativními materiály z přírodních zdrojů se v poslední době přímo roztrhl pytel. Není divu: s výrobou a používáním primárních materiálů, jako je plast nebo beton, souvisí podle Circularity Gap Report sedmdesát procent všech globálních emisí skleníkových plynů.
Materiály budoucnosti vznikají z na první pohled netradičních surovin i v místech, kde by je nikdo nehledal. Co všechno lze vyrobit z rostlin a jaké přírodní zdroje k tomu mohou nejlépe posloužit?
Mořské řasy
Až se budete příště na pláži ošívat nad slizkými řasami, mějte na paměti, že jedna z nich může skončit jako přísada ve vašem krému. Sbíráním a zpracováním mořských řas vyplavených na břehy britského letoviska Margate začal příběh úspěšné značky Haeckels, které netradiční přístup k péči o pokožku přinesl nově investici od koncernu Estée Lauder i zbrusu nové wellness centrum v budově místního opuštěného casina.
Řasy se ale dají využít i jako stavební materiál: loni otevřené muzeum moderního umění LUMA Arles se pyšní obklady z mořských řas sklizených v nedaleké oblasti Camargue známé svými solnými pláněmi. Kromě toho najdete v muzeu obklady ze soli nebo akustické panely ze slunečnicových semínek, které vznikly v Atelieru Luma, výzkumném a vzdělávacím centru pod vedením designéra a kurátora Jana Boelena.
Hlína
Stlačená hlína, tedy směs jílu, písku a štěrku, se pro stavby používala již od neolitu a později s touto technikou pracovali třeba Číňané během stavby Velké čínské zdi. Ve 20. století zájem o tento materiál poklesl v důsledku nástupu nových, ale v poslední době se k němu vrací stále více architektů. Přírodní hlína není toxická, pochází většinou z lokálních zdrojů, při jejím zpracování nevzniká příliš odpad a navíc oproti jiným materiálům uchovává teplo.
Na svých projektech s ní pracují i špičky architektury jako Renzo Piano, Snohetta nebo letošní vítěz Pritzkerovy ceny, Francis Kéré.
Mycelium
Pokud vás obrovský trend kolem hub a mycelia ještě nepoznamenal, běžte si pustit seriál Zázračné houby na Netflixu. V něm americký mykolog a popularizátor Paul Stamets odkrývá všestranné vlastnosti světa pod našima nohama, kterému se také někdy říká Wood Wide Web.
V posledních letech přibývají produkty z mycelia doslova jako houby po dešti: newyorská společnost Ecovative Design si nechala patentovat obalové materiály, které od roku 2020 nahrazují polystyren v IKEA, české designové studio LLEV nedávno vytvořilo kolekci produktů společně s Lasvitem, a lze z nich vyrobit i designový nábytek.
Do mycelia se můžete taktéž uložit na své poslední cestě: rakve Loop Cocoon holandských designerů je vyrobena z mycelia, čímž se lidské tělo stává cenným zdrojem živin pro přírodu.
Invazní rostliny
Křídlatka, bolševník nebo akát jsou často trnem v oku developerů, jejichž snahy zbavit brownfieldy těchto zlotřilých rostlin končí většinou u chemie nebo plošného odstranění. Ve Velké Británii je nedbalost z šíření křídlatky japonské mimo vlastní pozemek trestným činem a tamější banky vyžadují pro hypotéku potvrzení o tom, že na pozemku tato rostlina nebují.
Už málo se ale ví, že druhy, které jsou dnes považovány za invazní, byly do Evropy přivezeny záměrně a problém nastal až ve chvíli, kdy „utekly“ do volné přírody a začaly vytlačovat původní biodiverzitu. Jak tyto nechtěné rostliny dál využít, je předmětem zájmu hned několika inovativních projektů.
Slovinský kolektiv Krater využívá křídlatku japonskou jako alternativu papíru, francouzský designer Samy Rio z ní potom vytvořil krásné lavičky do veřejného prostoru. Její chuť podobná rebarboře se stále častěji ujímá i na menu vyhlášených gastronomických restaurací: najdete ji třeba v menu první zero waste restaurace na světě, Silo London.
Konopí
Technické konopí se jako materiál taktéž využíval odpradávna jako materiál pro výrobu vláken, papíru, k jídlu nebo jako přírodní medicína. Jeho využití bylo legálně značně okleštěno poté, co v roce 1961 skončilo konopí na seznamu drog klasifikovaných konvencí OSN.
Technické konopí je přitom všestranný a udržitelný materiál, který pohlcuje více CO2 na hektar než jakákoli komerční plodina. Jako alternativa ke standardnímu betonu se stále častěji využívá hempcrete: je uhlíkově pasivní a funguje jako lehká izolace se skvělými tepelnými a akustickými vlastnostmi. Kromě toho se z konopí vyrábí i alternativa stavební výztuže, která oproti klasickým ocelovým nekoroduje a je méně náročná na energie, takže má menší uhlíkovou stopu.
Kávová sedlina a ostatní rostlinný odpad
Na světě se ročně vyprodukuje více než dvacet milionů tun kávového odpadu. Podle BBC se jenom ve Velké Británii ročně vyhodí více než 2,5 miliardy jednorázových kelímků a přibližně půl milionu tun odpadu z mleté kávy skončí na skládce.
Přitom kávová sedlina se již běžně využívá jako přírodní peeling a výborně slouží i pro pěstování hub. Z kávové sedliny a pomerančových slupek posbíraných po kavárnách se vyrábí tato svítidla britských designerů Biohm. Německý startup KAFFEEFORM z ní potom vyrábí udržitelné kelímky na více použití.
Jako alternativu veganské kůže lze využít Piñatex, který navrhla designerka Carmen Hijosa ve spolupráci s Royal College of Art v Londýně. Vyrábí se z listů ananasovníku, které jsou vedlejším produktem zemědělství a jejich využití vytváří další zdroj příjmů pro zemědělské komunity. Kromě toho si zachovávají nízkou ekologickou stopu po celou dobu svého životního cyklu.
