Uzákonit a realizovat cenzuru pod vymyšlenou záminkou ohrožení bezpečnosti národa a státu, to se sice i v kapitalismu zdá politicky snadné, ale může to být brzy pěkný malér. Informační prostředí státu totiž není tvořeno jen soukromou korespondencí firem a obyčejných občanů, ale především ovlivňováním myšlení lidí masovými médii propagandy. Představme si tedy například, že vláda znovu zakáže provoz nějakého tzv. dezinformačního webového serveru, anebo dokonce tištěného média. Co se pak asi stane, když to bude na delší čas?
Médium přestane fungovat a logicky se dostane do finančních problémů nejen jeho vlastník, ale zároveň i firmy, které v tom médiu inzerují reklamu. Pokles čtenosti na nulu vyvolá nejen nulové tržby z reklam sponzorů, ale i snížení sledovanosti dalších médií, protože čtenáři zjistí, že stačí prohlédnout prefabrikované zprávy jen jednoho z nich a přestat se o další informace – a tedy i o další reklamy – zajímat. Cenzura informací tak nejprve vyvolá konzumentský odpor, potom pasivitu a nakonec nezájem i u těch médií, která ještě prozatím v činnosti zůstala. Mediální byznys se zpomalí, pak ztuhne v křeči nerentability a nakonec začne své zaměstnance propouštět. Vlastníka média nebude zajímat, že redaktoři byli vždy aktivně servilní a vzorně snaživí. Oni se mu prostě už dál nevyplatí. A tak nakonec zůstanou na informačním trhu jen bulvár a „veřejnoprávní“ média živená z daní pro stát a lidé se začnou z poplatků odhlašovat. Stát sice může nařídit povinné občanské platby na „jeho“ rozhlas a televizi, ale sledovanost a poslušnost lidí si tím nezvýší a nakonec začne i on propouštět, protože mezitím vzroste inflace a jak dnes vidíme – i ceny práce, energií a surovin.
Je tedy jasné, že každá politická intrika, generující záminky pro nějaký další vládní příkaz či zákaz a každá stopka aktivit kohokoliv v kapitalismu, vyvolá ihned pokles byznysu. Byznysu všeho a všech se všemi, na čemž je Systém kapitálu v principu vždy založen. A jak zkušenost propagandy ví, jen řečmi a sliby klamat a podvádět národ, to do nekonečna nelze. K poslušnosti občanského davu totiž vláda potřebuje jeho spolupráci alespoň o fous větší, než jen tu nečinně pasivní. No a když ta spolupráce nebude, tak po krátké stagnaci nastane úpadek bohatství státu i v placení těch posledních donucovacích drábů a oddaných propagandistů a tím – úpadek moci. Občanský dav pak začne ten český vládní kůl v plotě švejkovsky ignorovat a uzavře se do soukromí, nebo se postupně přemístí v rámci „Schengenu“ jinam, kde bude také střecha nad hlavou a život alespoň o ten fous snesitelnější a klidnější.
Takže milá vládo, klekni a nauč se modlit. Modlit, aby ten občanský dav se nakonec nezbláznil a jeho ruce a zejména mozky nezačaly masově ze země odcházet po vzoru a v množství tobě tak falešně drahých Ukrajinců. Pak se totiž budeš muset ty sama, milá vládo, nejen začít živit skutečnou prací bez vymýšlení cenzury a koncepčních nesmyslů, ale možná budeš muset vzít do ručiček i bílý prapor a jít s ostudou na bojiště politiky pokorně vyjednávat potupný mír s tím tvým ruským nepřítelem Putinem.
Demokracie není ani válka, ani cenzura, ani vymýšlení asociálních společenských genderových deviací a pseudovědeckých fantasmagorií odporujících přírodním zákonům. Demokracie je svobodná konceptuální diskuse v informačně řídícím prostoru konkurence faktů, jejich důkazů a konsekvenčně logických argumentů.
