Známý myslitel
Edward deBono ve své knize „Pravdu mám já, určitě ne ty“
uvádí, že lidé jsou od malička vedeni k polarizaci všeho.
Může za to jazyk, který používáme. V angličtině, v češtině
a v dalších jazycích málo využíváme bohatou škálu
výrazů a uchylujeme se ke krajním polohám vyjádření - k
extrémům či superlativům.
Tento nešvar nezpůsobili obrozenci,
ti nakládali s jazykem moudře. Kdo začal jazyk oplošťovat
až prznit?
Domnívám se, že s tím po druhé světové válce
začali novináři, kteří pracovali ve vysoce konkurenčním
prostředí. Superlativy – například úžasný či naopak
příšerný, měly kdysi naznačit nejkrajnější možnost
popisu nějakého jevu či situace.
Dnes používáme superlativy
běžně: všechno je super, bomba. Špatné počasí je
masakr, dlouhá fronta na poště je katastrofa.
Unavený manažer není vyčerpaný, ale mrtvý. Když máme
popsat opravdové neštěstí s mnoha mrtvými, chybí nám
slova. Jaké polarizující výrazy používáme?
