Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous
Výsledek voleb v Rusku je řízen z centra moci a nebýt komické ruské upřímnosti některých snaživců připomínajících scény z Gogolova Revizora, neměli bychom žádný hmatatelný důkaz o tom, že dochází k falšování voleb. Na to i na další obscénnosti potěmkinovského způsobu demokracie, který se v Rusku odehrává, upozorňuje politický geograf Michael Romancov v našem společném rozhovoru o výsledku voleb, který bylo možné dopředu odhadnout s přesností na procenta: Jednotné Rusko vyhrálo, udrželo si dostatek mandátů k případným změnám ústavy, ostatní dostali dle zásluh a perspektivy pro klidné vládnutí proputinovské "strany moci". V České republice to tak jednoduché pochopitelně není, máme skutečně svobodné volby, v nichž nejsou předem vylučováni z kandidatur nepohodlní, nikdo nechodí s balíky hlasů a nehází je postupně do uren, v nichž není možné, aby se následně, bez ohledu na skutečnou volbu, stanovovaly výsledky od vládcova stolu. Přesto ale není možné mluvit o demokracii v pojetí 20. století, ale spíše o digikracii, v níž je možné politického konkurenta vcelku jednoduše natolik manipulativně zdiskreditovat, že pro podstatnou část veřejnosti, hledající menší zlo, je toto "zlo" příliš velké. A zbývá jí tak, iluzorně, pouze to, co nabízí vyžadovaný sentiment.
