Místnost je přeplněná. Všichni na sebe neustáleštěkají. První radost z toho, že nejsou na mrazu, už je fuč.
Neustále za námi chodí a žalují jeden na druhého jak maléděti. Jaktože je tady tahleta, vždyť krade a všichni to tady ví!
Ať jde pryč! Dneska jsou všichni nějací neklidní, jde za námidokonce i pan Horák, který bývá bezkonfliktní. Chce se s někýmrvát. Tvrdí, že dotyčný si propašoval na pokoj chlast, ožralse a v noci, jak to u opilců bývá, se ve spánku pomočil. Jelikožse ale spí na patrovkách a on spal nad Horákem, tak to všechnopěkně steklo děravou matrací dolů na něj. Jenomže nám to říkáaž teď odpoledne. Nemůžeme s tím nic dělat, když to nejdedokázat. Co my víme, třeba to byl někdo jinej? Horáka nakonecnějak uklidníme, ale to nám moc nepomůže.
