Děje se u nás cosi úděsně hrozivého. Za zločin se z oficiálních médií i za strany opozičních a dokonce i vládních politiků označuje pochybnost, odlišný názor a diskuse. A jako jediná a žádoucí ctnost je vyzdvihována poslušnost a slepá víra v to, co je nám jako jediná povolená pravda k uvěření předkládáno. Pochybnosti jsou nepřípustné, považují se za zradu a nesmí ani jedinou z nich vyslovit ani prezident republiky. A pokud tak učiní, šikují se naše fašizující pluky v úsilí obžalovat tohoto prezidenta ze zrady republiky a tím jej zbavit úřadu. Zrovna v těchto hodinách zasílá skupina českých intelektuálů vedená intelektuálem Kocábem žádost Senátu, aby tuto žalobu inicioval. A člověku, který kdy o demokracii cosi už slyšel či četl, nedá, aby to, co u nás v tomto čase zvedá hlavu, nekonfrontoval s těmito slovy našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka:
„Vy jeden každý musíte vždy snést míněné druhého. V demokracii je svoboda, volnost. Demokracie, bylo řečeno, znamená diskusi, tj. nesmí se nikomu překážet, kdo má jiné a opačné mínění. Musíte přes rozdíly politické žít kamarádsky. Naučit se respektovat cizí mínění, vyslechnout důvody. Vy se můžete mezi sebou pohádat, ale vždy jako kamarádi, kterým jde o věc.” (T. G. Masaryk)
Tato slova pronesl první Československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1919, kdy mluvil ke skupině vojáků tehdy vzniklého Československa. Masaryk totiž nevnímal demokracii jako nějaký vzdálený abstraktní ideál, ale jako zcela reálnou diskuzi a z ní vyplývající požadavek na rovnost mezi lidmi. Demokracie jeho pohledem proto znamená především partnerství, které nám umožňuje se spolu konstruktivně bavit a přesvědčovat, nikoli pouze přikazovat a poslouchat. Jde o postavení “já pán, ty pán”, které ve společnosti umožňuje konstruktivní diskuzi a racionální politiku.
Demokracie by také mohla být pouhým hlasováním, ve kterém většina vždy převálcuje menšinu, kdy se o důležitých otázkách nemluví a kdy jsme uzavřeni ve svých názorových skupinách. Taková demokracie by však nebyla podle Masaryka opravdová a neměla by příliš velkou hodnotu. Musíme se naopak snažit spolu rozumně hovořit, konstruktivně nesouhlasit a učit se přesvědčovat bez emocí a s vědomím, že i my sami se můžeme mýlit.
Kde se v dnešní době objevila myšlenka, že nejlepší způsob, jak se zapojovat do veřejného prostoru, je urážet a zesměšňovat lidi s jiným názorem? Máme-li věřit Masarykovi, je tomu naopak, demokracie se musí zakládat na lásce k člověku a na důvěře mezi lidmi. Láska k člověku však neznamená, že budeme říkat jenom to, co je líbivé a populární. Naopak pokud nám na někom opravdu záleží, nesmíme mu lhát a musíme být připraveni předložit mu pravdu, ať už je jakkoli nepříjemná. Současně to neznamená nad lidmi zlomit hůl a vzdát se snahy o dohodu a porozumění.
Demokracie vnímaná jako diskuze je velký civilizační výkon, který není vůbec snadný. Jedním ze základních předpokladů je upřímná ochota k ní a kvalita jejího provedení. Aneb nesouhlasit konstruktivně a pokoušet se v diskuzi nacházet Společnou řeč.
Zdroj: KOSATÍK, Pavel. 100x TGM. Praha: Knižní klub, 2017. Universum, s 138. Pozn. kráceno.
