HDP se dnes nevykazuje až tak reálnou výrobou nezbytnou pro lidi, jako spíše cenovými spekulacemi kolem té či oné služby. Díky tomu i taková země, jako je Velká Británie, podivuhodným způsobem zaujímá vedoucí pozice v pořadí výše HDP, přičemž sama prakticky nic nevyrábí.
Jako částečnou odpověď na jeden dotaz z diskuse – Dráždění draka – přináším sice ne zdaleka vyčerpávající článek staršího data, který jsem si původně jen tak pro cvik přeložil. Ale upozorňuje na hodnoty takových údajů. Jak jsem zjistil, v podstatě se nic nezměnilo, jen navíc přibyl covid, což navíc umožní odepsat a svést ztráty na toho „správného“ viníka, ne? (Pozn. překl.)
V době aktivní protiruské propagandy, sankcí proti Rusku, protiruských informací a práce sociálních sítí „trollů“ neobyčejně ostře povstává otázka, jak ocenit pravdivý stav jakékoliv země a společnosti. Množství revolucí prováděných v posledních desetiletích Británií a Spojenými státy jasně ukázalo, že spoléhat se v této otázce na HDP je v základě nesprávné. Při určitém úsilí totiž není složité se dobrat toho, že jinak dobře žijící společnost upřímně uvěří tomu, že žije špatně, a naopak země, které se nachází v podmínkách trvalé chudoby oproti tomu pokračují ve své trpké existenci, ve jménu iluze přátelství s kolektivním Západem.
Libye až do americké agrese rozkvétala, přesto její občany úspěšně přesvědčili o tom, že stát vlastně nežije správně. V dnešní Libyi je úplná anarchie, ale na rozdíl od dob Kaddáfího uspokojuje Západ jako nikdy dříve. V této souvislosti by stálo každému občanovi za to, aby hledal odpověď na podobnou otázku, ale složitost úkolu spočívá v tom, že tento úkol není tak jednoduchý.
Obvykle se jako hlavní ukazatel, který se využívá pro ocenění stavu dané země využívá její úroveň hrubého domácího produktu (HDP). Již dávno bylo světu spolehlivě vnuceno, že právě HDP je klíčovým ukazatelem národního štěstí. Nobelovský výbor a jeho laureáti po léta tuto myšlenku navlékají v podobě korálků „všeobecně uznávané“ vědecké teorie, a dnes právě tempa růstu HDP se počítají za hlavní příznak ekonomického růstu. Z tohoto důvodu si světová veřejnost navykla počítat s tím, že růst HDP znamená zlepšení života obyčejných občanů a jeho pád naopak snížení nebo stagnaci životní úrovně. V dnešní realitě přístup k výpočtu HDP má však máloco společného s životem prostých lidí…
Suďte sami, dříve, v časech kdy se termín HDP rodil, metody jeho výpočtu skutečně byly co nejpevněji založeny na realitě. Stanovily převážně ten balíček zboží a služeb, které ekonomika země vytvářela pro potřeby a spotřebu lidí. Například ve vzorci se sčítala hodnota v zemi vyrobeného oblečení, potravin, dopravních a komunálních služeb, výroba strojů, aut a zařízení, to je všeho toho, co popravdě bylo nezbytné pro tvorbu klíčových fondů, infrastruktury a potřeb pro lidi. V takové podobě HDP vypovídal o mnohém, vždyť jestliže společnost spotřebovávala více, znamenalo to, že si mohla dovolit více uspokojovat své potřeby, a jestliže takový ukazatel rostl, tak to znamenalo, že společnost se rozvíjela. Nynější přístup k výpočtu HDP však s tímto klasickým postupem nemá nic společného. Je to banální honba za tím, kdo je schopen v jeho výpočtu k většímu švindlu. Ostatně stejně jako například v otázce vykazování ukazatelů nezaměstnanosti.
HDP se dnes nevykazuje až tak reálnou výrobou nezbytnou pro lidi, jako spíše cenovými spekulacemi kolem té či oné služby. Díky tomu i taková země, jako je Velká Británie, podivuhodným způsobem zaujímá vedoucí pozice v pořadí výše HDP, přičemž sama prakticky nic nevyrábí. Vzniká tak logická otázka, jak může být ekonomika Ruska mnohem menší než britská, jestliže se v Rusku vyrábí kosmické lodě, vysoce technologické zbraně, Rusko vede v oblasti světového využití atomové energie i ve stavbě atomových elektráren, spouští na vodu unikátní ledoborce a bezpilotní ponorky, projektuje moderní letadla, provádí mnohé stavby a zaměňuje import pod sankcemi domácí výrobou, vede v řadě oblastí fundamentální vědy a přitom zaostává za Británií v tvorbě HDP?
Odkud se berou peníze v britské ekonomice, jestliže Londýn po léta nezvyšuje, ale naopak zmenšuje reálný sektor výroby své země? Za Margaret Thatcherové v Anglii zavřely všechny uhelné doly, za Tonyho Blaira všechny ocelářské podniky. Dnes také ponorky této země, kdysi její hrdost, jsou nabíjeny americkými raketami a osazovány americkými motory. Struktura britského HDP na to dává prostou odpověď – na sektor služeb připadá přes 2/3 jejího HDP, přičemž hlavní roli zde zaujímají obchodní a finanční služby. Na podíl státních služeb připadá 35 %, na obchod 19 %, a na hotelové 5 % atd. Jinými slovy, 75 až 80 procent HDP Británie sestává ze spekulací kolem ohodnocení té či oné „virtuální“ služby. Do seznamu těchto služeb přitom Londýn započítává téměř všechno jakkoli označené termínem služba. Spojené státy v této otázce zašly ještě dále. Tak, jak se po rozpadu SSSR staly monopolním hegemonem, Washington vnesl do vzorce řadu „nevýznamných“ změn. Mimo jiné třeba to, že vlastníci obydlí se započítávají jako nájemci. Jako důvod bylo uvedeno, že absolutní většina z nich „vlastní“ domy díky hypotéce, a následně jsou domy v podstatě ne v jejich vlastnictví, ale náleží bankám, u kterých si američtí majitelé berou úvěr.
Pro občana USA podobná změna termínů sotva co změnila, ale na HDP země se to projevilo tím nejzásadnějším způsobem. Díky zanesené „nuanci“ se vlastnictví nemovitosti začalo posuzovat jako služba, protože HDP, jak je známo, je souhrn zboží a služeb. Ve výsledku se tohle všechno začalo započítávat do amerického HDP a každoročnět to navyšuje jeho konečnou hodnotu přibližně o 10 %.
V roce 2014 se Evropská unice, druhá osa „rozvinuté demokracie“, také rozhodla nezaostávat za svým zaoceánským sousedem. V dubnu toho roku Brusel poprvé zahrnul do výpočtu HDP Evropské unie prostituci a obchod s narkotiky. Tento jedinečný manévr dovolil jen Británii navýšit svoje HDP o 10 miliard liber šterlinků, nemluvě o dalších zemích. 3 miliardy liber za rok přináší Londýnu do rozpočtu prostituce a 7 miliard obchod s narkotiky. Logika je opět celkem zřejmá: Pokud je HDP celková suma zboží a služeb, a jedno i druhé jsou nepochybně služby, tak proč je nezapočítávat? Vždyť růst HDP je ještě navíc skvělý důvod pro zlepšení PR politiků.
Výsledkem je, že za roky podobných experimentů, v nichž Západ sám určoval pravidla a dělal si co chtěl, zformoval krajně absurdní stav. Při nynějších ekonomických reáliích dostáváme, že Rusko, považující prostituci, stejně jako narkotika za přestupek a zločin a odmítající je započítat do HDP, si vede nerozumně. Vždyť zainteresovaností v odhalování prostituce v trestním právu a při jejím nezapočítávání do objemu HDP, Rusko vědomě zmenšuje hodnotu svého HDP, tedy i zhoršování ratingu celého státu. Jestliže Británie započítává drze a neomaleně do HDP obchod s narkotiky, ostatně jakož i celá EU, je to báječné, protože růst HDP tak hlásá a svědčí o růstu životní úrovně.
V honbě za těmito „mýtickými“ ukazateli současný ukazatel HDP již dávno přestal hodnotit nejen zboží a služby, které jsou skutečně nutné pro dobrý život společnosti, ale začal do HDP započítávat všechno naráz. Přitom, čím je služba dražší, tím je i HDP vyšší, protože růstem cen roste i celková suma HDP. Při takovém přístupu, jestliže například na Ukrajině vyrostou řádově ceny, vzroste tím i nominální HDP státu, ekonomové budou hlásat úspěchy a lidem – díky této logice – se pak musí žít lépe.
V západních zemích všechno pracuje přesně tak. Pokud například vezmeme zboží vyrobené v Číně za deset centů, jež se prodává v USA za dva dolary (200 centů), tak se v Číně do HDP započítá 10 centů, ale do HDP Spojených států celých 190 centů. HDP USA tak vyroste mnohonásobně více než v Číně, ale odráží toto skutečnou podstatu věci? V jiných situacích se výpočet jednoho a téhož parametru zcela různými vzorci přijímá jako jednoznačný klam. Unipolární svět psal svoje pravidla z pohledu síly a chybějící konkurence, po dlouhé roky je nikdo nechtěl měnit.
Přesto i v podmínkách současného systému je možné přiblížit ukazatel k reálnému stavu věcí. Je pro to potřeba vypočítat ne nominální HDP, vyjádřený v dolarech, ale provést výpočet parity kupní síly (podle HDP). Znamená to nepoužívat všechny ty západní zlepšováky a především americké a britské „zvláštní“ vzorce, a pak dostaneme mnohem reálnější výsledek. Ironie je v tom, že výpočet HDP podle parity kupní síly (PKS) je také zcela oficiální a také vytvořen Západem pro vlastní potřeby. Spolu s klasickým HDP je jej nutno používat v tom případě, když je nezbytné vypočítat hromadný produkt země s „přechodnou“ ekonomikou. To znamená HDP těch států, kde se úroveň života a vnitřní ceny celkem hodně odlišovaly od těch západních.
Jako takové Washington a Londýn z každé tribuny označují mimo jiné především Peking a Moskvu. Kromě toho HDP podle PKS bere ohled na kurs dolaru k národní měně, a v našem případě je to velmi důležité. Vždyť v roce 2014, po dvojnásobné devalvaci rublu, nezačala společnost žít dvakrát hůře, ale podle ratingu HDP podle nominálu se vytváří dojem, že všechno proběhlo právě tak. Zase jeden úspěch.
HDP Ruska podle PKS v roce 2018 byl 4 213,4 miliardy dolarů, a podle tohoto ukazatele zaujímá Rusko 6. místo ve světě. Samozřejmě, že právě v tomto se skrývá ta příčina toho, proč USA tak úporně odmítají jeho použití. Pro Rusko je šesté místo na světě dobrým ukazatelem, zvláště jestli započítáme minulost země, nynější sankce, i to, že Rusko je jen částí bývalého Sovětského svazu. Konec konců, mluvíme o šestém místě mezi 251 státy. HDP novodobého samostatného Ruska podle PKS se přitom prakticky ztrojnásobil. Jestliže bereme nominální HDP, který se využívá v hodnocení západními médii, tak v nynějším kursu dolaru to vystaví pro Rusko téměř třikrát menší hodnotu (1 571,85 dolarů) a samozřejmě odsune Rusko na 12. místo.
Ale pak právě USA se tak vrátí na piedestal ekonomického hegemona. Právě proto se ve všech světových médiích a finančních institutech využívá metodika výpočtu jen podle nominálu. V HDP podle nominálu se objem vyrobených výrobků a služeb prostě oceňuje podle nynějšího kursu dolaru. Ale vždyť v Rusku se hlavní výrobky nakupují za ruble, avšak i ceny na jedny a téže výrobky a služby v různých zemích jsou zcela rozdílné. Je možné například koupit kilogram brambor v Rusku za 25 – 30 rublů, a to je méně než za půl dolaru, v USA za tentýž kilogram zaplatíte 2,2 dolaru. Jinými slovy, všichni skvěle chápou, která výpočtová metoda je objektivnější, ale vybírají metodu, jež je mnohem vzdálenější od reality, protože na tomto pozadí Západ vyhlíží mnohem lépe. Politicky. V podstatě, pro nynější „oficiální“ metodu výpočtu HDP je zcela nedůležité, na čí účet roste – na účet výroby zboží nebo růstu cen služeb. Druhá varianta je dokonce lepší. A jestliže podle objemu průmyslové výroby (v dolarech podle PKS) Rusko v letech 2018 – 2019 zaujímalo 4. místo ve světě (nebo 1. místo v Evropě), tak to pro západní ratingy nemá žádný velký význam.
Vnitřní hrubý domácí produkt většiny zemí, které zaujímají vysoká místa světového pořadí ohledně HDP, je dávno formulován ne výsledky reálného sektoru, ale na účet cenových spekulací. A to je velmi příjemné, vždyť díky takovému ohodnocení je zcela nepotřebné přiznávat, že Rusko v roce 2019 předbíhá Británii, Itálii, Francii a Německo v objemu reálné výroby, Kanadu vůbec předstihuje třikrát. Je mnohem příjemnější mluvit o tom, že HDP Ruska v současných kursech dolaru (čili nominálně) je srovnatelný s HDP Kanady a zaostává za britským, který se formuje na účet virtuální statistiky. Odmítnutí oceňovat ceny v Rusku v souvislosti s reálnou kupní silou je ještě příjemnější, protože dovoluje zvysoka a povýšeně prohlásit, že Rusko bylo v roce 2014 vytlačeno na 12. místo na světě podle úrovně HDP, a to znamená, že sankce skutečně plní svůj účel.
V podstatě je v kapitalistickém světě ukazatel HDP již dávno transformován v číslo zachycující prakticky jakékoliv příjmy. A samy vlády v honbě za tímto ukazatelem už dávno „zapomněly“, v čem byl jeho hlavní cíl. Takové reálie nutí vlády jednat nikoli v zájmu národů a přitom skvěle zakrývat přelévání prostředků.
Honba za HDP se tak jeví unikátní zástěnkou pro uspokojení zájmů nadnárodního velkokapitálu, pro komerční, leasingové, consultingové, kreditní a jiné virtuální „služby“, namísto vytváření skutečného přírůstku společenského produktu, skvěle přikrývají převádění prostředků z reálného sektoru té či oné země do kapes bank, fondů a finančních korporací …
Zdroj: IA Regnum
https://regnum.ru/news/2626751.html
Jakékoli užití textu je povoleno pouze při užití hyperodkazu na IA Regnum.
Přeložil a upravil Bedřich Vinopalník
