Stále častěji si pan Novák připomínal poslední dobou jednu, ze svých oblíbených detektivek. Hlavní postavou byl nájemný zabiják, který odešel na odpočinek. Prostě a jednoduše se jednoho dne probudil a obrátil se k Bohu, tomu se svěřil se svými zločiny, vybavil si oči mnohých obětí, které v posledním momentu svého života doufaly, že je to omyl. Zbavil se kamene na Duši a dožil v pokoji.
Pan Novák ale nikdy nikoho nesprovodil ze světa, vyjma několika králíků k obživě, nebo kočky, která mu chodila vytrvale kadit na zahradu a nenechala si domluvit. Dnes by za tu kočku byl stíhaný, ale prý netrpěla, ani trochu. Zmíněný kámen, který stále tíží pana Nováka, je jeho pracovní minulost, kdy byl v závěrečné fázi zaměstnán ve firmě, jejíž majitel byl cizinec.
Začalo to docela brzy po listopadové taškařici, kdy nejrůznější žraloci obhlíželi trh a hledali
vhodné prostory pro založení vlastních firem a společností. V té době byl pan Novák vedoucí prodejny s docela žádaným sortimentem a netrvalo dlouho, dveře si začali podávat nejrůznější obchodníci ze Západu, kteří by velmi rádi zaplavili svým zbožím tehdejší trh, neboť ten jejich už byl nasycen a hóódně přesycen.
Po několika návštěvách si pan Novák plácl s tím, který ho přesvědčil, že je veliký, solidní a upřímný. Následovala návštěva v několika firmách majitele, kde se o tom ujistil. Nalézt vhodné, velké prodejní prostory nedalo tak velkou práci, mnoho firem začalo krachovat, reorganizovat, prostě brnkačka. K tomu založit s.r.o., pak personál, celní procedury, administrativa, apod. Vše zvládnuto, zboží se prodávalo jak horké housky.
Honem najít další velké prostory v jiném městě, než se tam vrhne konkurence! A že se jí najednou vyrojilo! Ale i to se zvládalo, z jedné prodejny jich bylo více než osm v různých větších městech ČR
a pan Novák mezi nimi pendloval jako závodní chrt, aby bylo vše pod kontrolou, protože prý “lidi kradou jako straky“. (Majitel tím myslel personál, nikoliv zákazníky.) Po čase pan majitel přece jen uznal, že to pan Novák všechno nestíhá a přijal nového zaměstnance
s předchozí krátkodobou praxí na Západě.
A tehdy, zrovna v tom momentě, se začalo vše, co dosud klapalo a co udržovalo pocit z dobře vykonané práce, bořit. Nový zaměstnanec majitele nějakým způsobem okouzlil a ten jej ohodnotil finančně lépe, než svého dlouholetého (chrta) pana Nováka. Jak se to pan Novák dozvěděl ? Jednoduše. Udržoval přátelské vztahy s vedoucí personálního oddělení, a ta mu to naprášila, tak jednoduché to bylo.
V roce 1998 to začalo s odbytem skřípat, náklady do reklamy rostly, ale tržby stagnovaly, nebo dokonce propadaly. Majitel znervózněl, přijal další kontrolory prodejen, jejichž personál byl doslova šikanován, chyby se hledaly hlavně u personálu a vedoucích prodejen. Nastala obrovská fluktuace, především personál už měl “té otročiny za pár šupů“ dost.
Nájemní smlouvy, které uzavřel majitel s vlastníky objektů se začaly stávat břemenem a najednou byly některé prodejny v mínusu – červených číslech. V realitě to bylo první vážné varování, že provozovat obchody v cizích objektech s tehdy velkoryse uzavřenými nájemními smlouvami, je dost riskantní. Ale zvládlo se to a po roce 2000 se zdálo, že cesta k ovládnutí rozhodujícího podílu na trhu je otevřena.
Na trhu se však objevil vážný konkurent a některé jeho nové prodejny byly zrovna ve městech, kde měl své i majitel. Konkurent byl občan ČR, zboží odebíral na Západě, protože čeští výrobci byli „utlumeni“, nebo rovnou zkrachovali. S panem Novákem přišel několikrát do styku, nabídnul mu odpovídající pozici ve své firmě, také finančně vysoko nad rámec jeho tehdejšího platu. Ale pan Novák je spíše konzervativní
a nechtělo se mu denně proplétat se provozem velkoměsta.
Tak začal normální konkurenční boj, viditelný téměř týdně u poštovních schránek ve formě hromady letáků, kde byli zákazníci přesvědčováni, že právě firma A je levnější a lepší než firma B, přestože měly prakticky stejný sortiment a dodavatele, prostě těžká práce!
Tehdy pan Novák už nedělal chrta mezi prodejnami, ale seděl na zadku na centrále a dával do kupy
s pomocí grafiků obsah budoucích letáků. A nějak náhodou se setkal s majitelem konkurence.
Ten šel rovnou k věci: S nabídkou slušné sumy peněz měsíčně, když mu bude pan Novák s předstihem zasílat OBSAH letáků. Pan Novák odmítl, pouze upřesnil, že to bude zdarma.
Následovalo nespočet akcí, které by i zrádce dvojitého agenta Skripala uvedly do vytržení. V centrále pana Nováka běs, majitel šílel, grafici vyhozeni, na pana Nováka upředena s pomocí správce sítě past, nesklapla, noví grafici a výsledek nula.
A co je horší – trh začal zase kolem roku 2012 stagnovat. Česky řečeno, šel pěkně do prdele. Ztráty zalepil majitel ziskem ze svých prodejen na Západě, zase začaly chybět peníze na nájemné, smlouvy nešly jen tak ukončit. Už dávno přestal říkat: „Já chci expandovat.“ Začal si zachraňovat zadek a jediná možnost byla poslat celou s.r.o., kterou s pomocí pana Nováka vybudoval, do konkursu.
Dnes není po společnosti ani stopy, s majitelem se pan Novák slušně rozloučil ještě před krachem, nevolají si, nedopisují si, protože po těch letech si už snad majitel uvědomil, že jeho časté „Ty jsi můj nejlepší přítel…“ byla jen slova.
Tak nevím, jestli si musí pan Novák ještě dnes vyčítat, že jeho pomsta v řádu několika milionů Kč pomohla položit firmu, pro kterou celé roky doslova dýchal. Mezi pojmy zrada a pomsta je mnohdy docela tenká niť. Osobně se kloním k té pomstě.
Pozn.: Bankovku v hodnotě 500,- DM dostával pan Novák jako svou měsíční mzdu celý první rok .
