Právě jsem se vrátila z Úřadu práce s brekem. Doslova, píše Věra Hanusová.
Před dvěma lety jsem pracovala na dva plné úvazky, sháněla pronájem
a prosila o pomoc všechny možné instituce, protože jsme měli výpověď z
nájmu a já neměla kam s dětmi jít. Pro charity jsem byla málo potřebná -
nebyla jsem fyzicky týraná ani drogově závislá, pracovala jsem. A stát a
město nevěděli, co se mnou. Chodila jsem plakat na OSPOD na Praze 15,
kde sice byli strašně milí a soucitní, ale:
-"městská část ani magistrát nedisponuje bytem, který by velikostně
odpovídal nárokům šesti dětí" - já prosila aspoň o garsonku a v tý době
bych za ní líbala kotníky, jak jsem byla v pi-i.
-"v celé České republice není azylový dům schopný pojmout matku s šesti dětmi"
