Jak letí po papíru, pero namočené do inkoustu skřípe. John Rolfe, zákonodárce v Jamestownu, první anglické kolonii v Americe, píše v srpnu 1619 do deníku: „Připlula holandská válečná loď a prodala nám dvacet negrů.“
Nic naplat, přesně takhle to Rolfe napsal. Ohýbat jeho slova, aby se vešla do hranic současné korektnosti, by se podobalo přístupu kanálu HBO, který kvůli údajnému rasistickému podtextu dočasně vyřadil z nabídky snímek Jih proti Severu. S absurdním počinem televizní stanice navíc Rolfeho syrový deníkový záznam poměrně úzce souvisí.
Pejorativní výraz pro člověka tmavé pleti má dnes charakter ostnu, který každého popíchne. Když si ho ale zkusíme odmyslet, vyznívá Rolfeho faktické sdělení jako běžný fragment z doby před 400 lety.
Omyl. Žádný běžný fragment. Nepřijatelně formulovanou větou začaly nepřijatelné dějiny, jejichž aktuálním důsledkem je nepřijatelné poškozování pomníků a nepřijatelné vyřazování filmů. Nepřijatelně formulovaná věta uvedla začátek nepřijatelného otrokářství.
Tedy otrokářství v Americe, jinde bylo odjakživa. Otroky měl antický svět, a když s nástupem křesťanského řádu tento starověký systém de facto vymizel, masově jej vzkřísili portugalští kolonizátoři v Africe, kde sloužili zotročení lidé regionálním vládcům či arabským obchodníkům.
Trh s otroky dostal nový a silný impulz. Motorem, který ho poháněl, byl peněžní vztah mezi africkými či arabskými dodavateli, portugalskými obchodníky a koncovými zákazníky. Otroci byli pouhou komoditou, v podstatě spotřebním zbožím, u něhož majiteli sice záleželo na jeho životnosti, ovšem jen proto, aby co nejvíc zhodnotil vynaložené prostředky.
Čili svět byl dávno poskvrněn. Avšak Amerika, založená na étosu náboženských puritánů, čekala na svůj „první hřích“ právě do léta Páně 1619.
V tom roce nejprve připlula do Jamestownu ve Virginii jiná loď: z Anglie přivezla 90 mladých děvčat a z nich si mohl vybrat manželku kterýkoli osadník, který zaplatil náklady na její přepravu (stanovené na 57 kilogramů tabáku). I tohle se dá vnímat jako druh nevolnictví, horší ale mělo teprve přijít.
John Rolfe, autor problematické věty z úvodu, nevěstu ze starého kontinentu vyhlížet nemusel: pět let předtím se oženil s indiánskou princeznou Pocahontas a zajistil tím dočasný mír mezi osadníky a původními obyvateli. Mír, který přispíval k prosperitě vzešlé zejména z obchodu s tabákem.
Úspěšný rozvoj podnikání žádal nové a nové pracovní síly, proto došlo k deníkem zmíněnému nákupu dvaceti černochů; patnáct z nich si pro tisíciakrovou plantáž pořídil sir George Yeardley, nový guvernér Virginie, který na území u východního pobřeží Ameriky zastupoval anglického krále vládnoucího z vůle Boží.
Vůlí Boha rovněž bylo, aby si před ním byli všichni lidé rovni. Lidé se k této vůli hlásili, z vlastní vůle však zavedli systém, v němž si jeden před druhým rovni nebyli.
Dělníci tmavé pleti, které si guvernér a další koupili, ovšem ještě nebyli otroky v pravém slova smyslu. Neměli svobodu, ale po pěti letech se jim nabízela k získání. Teoreticky si pak mohli koupit pozemek a těšit se ze stejných práv jako všichni občané kolonie. Za stejných podmínek ostatně přijížděli do Virginie i bílí sluhové z Anglie.
Jenže společně s tabákem bylo zaseto i ďáblovo semínko a to záhy vzklíčilo: Yeardley a spol. zjistili, že zisky jsou zásluhou pracovníků z holandské lodi pohádkové. Přikoupili proto nové lidi, tentokrát již otroky.
Amorální byznys vrhl na Ameriku temný stín. Více než dvě století poté, co v Jamestownu odstartoval, šokovala jedenadvacetiletého Abrahama Lincolna dražba otroků v New Orleansu, kde na pódiu stála nahá černoška, podle dražebníka „zaručená panna“. „Její cena není malá, ale gentleman, který si dívku koupí, dostane dobrou protihodnotu!“ vyvolával onen dražebník s nechutnou přímočarostí.
Abraham Lincoln později vedl protiotrokářské státy Unie v krvavé občanské Severu proti Jihu. Ano, v té válce, na jejímž pozadí se odehrává filmová story stažená nyní společností HBO z nabídky…
Lincolnova Unie zvítězila, její vůdce se stal prezidentem Spojených států, které si za cenu nesmírného utrpení upevnily celistvost. Byla nahozena kola ekonomiky a mohutného hospodářského růstu, ale nejen to: konflikt se stal součástí amerického národního vědomí, razítkem jeho identity.
Epochu otrokářství a rasové segregace – s genezí v roce 1619 a vrcholem v boji Severu s Jihem – shrnul britský historik Paul Johnson takto: „Už v první koloniální fázi byla společenská rozpolcenost realitou a vedla ke vzniku dvou kast, svobodných a nesvobodných. Americká společnost se nemilosrdně a absurdně po čtvrtinu tisíciletí držela obou těchto neslučitelných směrů a rozpor vyřešila až válka gigantických rozměrů.“
Že šlo o válku gigantických rozměrů? Bezesporu. Že válka vyřešila rozpor? Jak dnes vidíme, ne tak docela.
Otrokářská minulost je stále neuralgickým bodem země, zdrojem trvalé animozity Afroameričanů ke stávajícímu nastavení společnosti. Otrokářská minulost je ponornou řekou, spodním proudem, který je v USA pořád přítomný, občas dravě vybublá na povrch a způsobí katastrofu.
To se děje právě teď, kdy vypukly nepokoje po policejním zabití George Floyda, přičemž kromě nutných snah o uklidnění situace přicházejí přemrštěné reakce s ničením soch a stahováním „závadných“ filmů.
Jenže historii nevyretušujete. Lze se tvářit, že roku 1619 nepřirazila k břehům Jamestownu holandská loď s pasažéry, kteří se vzápětí stali „zbožím“, ovšem popřením skutečnosti nejde skutečnost změnit, tenhle trik nefunguje. Ve skutečnosti holandská loď ke břehům Jamestownu přirazila. Tečka.
Historie se nemá retušovat, z historie se má brát poučení. V tomto ohledu je dobré znovu vzpomenout Abrahama Lincolna a jedno z jeho prohlášení.
Konkrétně toto: „Tvrdíte, že rozhoduje barva pleti a že ten se světlejší disponuje právem zotročit tmavšího? Rozmyslete si to – na základě tohoto pravidla se stanete otrokem prvního muže s pokožkou světlejší než vy. Že nemáte na mysli barvu pleti? Chcete tím říct, že běloši jsou intelektuálně nadřazeni černochům, a proto mají právo je zotročit? Znovu pozor – podle tohoto pravidla skončíte jako otroci prvního muže, který vás bude intelektuálně převyšovat.“
The post Forbes History: Po lodi s dívkami připlula loď otroků. A v USA začaly dějiny, které nás teď dohánějí appeared first on Forbes.
