Lubomír Man
27. 4. 2020
Moderátoři a moderátorky to snad mají od vedoucích zpravodajské redakce ČT přímo nakázáno a možná v tom byli dokonce i odborně proškoleni. A o čem že to vlastně mluvím? Mluvím o technice kladení tzv. sugestivních otázek. V životě jsem jich od nikoho neslyšel víc, než právě od moderátorů a snad ještě víc od moderátorek zpravodajství ČT, když vedou rozhovory s lidmi, které si do pořadu zvou. Třeba i jen telefonický, kdy se moderátorem pozvaný prezentuje na monitoru jen svou svou fotografií, anebo sedí přímo ve studiu, to je jedno, je to prostě ten host, který nebyl do vysílání zpravodajského pořadu pozván proto, aby zde něco nového či dosud neznámého posluchačům sdělil či dokonce prozradil, ale výhradně a je a jen proto, aby divákům oznámil onu velkou a překvapivou novinu o tom, že má naprosto stejný názor jako ta slečna ať s vlasy nazrzlými, či černými či kudrnatými, která se jej právě teď na cosi ptá? Třeba takto.
„Jak myslíte, že vláda zvládla nápor pandémie? Myslím, když uvážíte ten zmatek, kdy každý člen vlády mluvil jinak, existoval absolutní nedostatek roušek, respirátorů atd.?“
Hostu, který si tuto až nevkusně návodnou otázku právě vyslechl, je v tu chvíli vše jasné. Moderátorka ode mě žádá, abych vládu rozcupoval na tisíc kousků. O tom žádná pochybnost.. A otevřeně ode mě chce nejen, abych to, co její otázka obsahuje potvrdil, ale určitě i to, abych ji navíc i demonstroval třeba nějakými průkaznými příklady. Jistě, jinak by si mě sem nepozvali, proto tady jsem. Herdek, co teď? U televizoru mě vidí rodina, ale nejen ta nejužšíužší doma, ale i ta širší, Keprtovi z Vysočiny. Smrčkovi z jižní Moravy, otcův bratr z matčiny strany z Kouřilova, který vždycky prohlašoval, že já jsem přesně ten typ, co díru do světa neudělá.
Hergot, když se teď téhle mrše přede mnou vzepřu, jsem na Kavčích Horách naposledy ve svém životě!
I stalo se, že se už našli i takové či takoví, kteří se vzepřeli. Vzepřela se slavná zpěvačka Soňa Červená Takáčovi, vzepřela se tisková mluvčí Ikemu Lindě Bartošové. Třebaže obě dobře věděly, že si tím kopou cosi jako svůj televizní hrobeček. Ale nemohly jaksi jinak.
Měly by mít – a právě vedle budovy ČT, kam zavítaly jen jednou – v betonu odlitou svoji stopu.
