O Denpasaru se říká, že je to předměstí Perthu. Něco na tom bude. Stačí se balijským hlavním městem projít. Samí Aussie. Loni sem přiletělo 1,23 milionu Australanů, o 5,4 procenta více než v předcházejícím roce. Mají to blízko, dvě až tři hodiny letu. Jsou všude, nepřehlédnutelní, často hluční, mnozí po návštěvě baru arogantní.
Jaký kontrast k takřka „neviditelným“ drobným Balijcům. Mlčenlivým, uzavřeným do sebe. Působí, jako kdyby na to, co se děje kolem nich, na převratné změny, hleděli jen zpovzdálí. Vše přijímají se stoickým klidem.
Turistika dokázala (nejprve) pozdvihnout a (posléze) zašlapat nejedno místo. Dramatickou proměnu v současnosti prožívá Bali, jeden z 17 508 ostrovů dvou set šedesáti milionové Indonésie. Umírá na krásu, chtělo by se říct, kdyby to neznělo tak lacině. Zároveň však z přílivu poutníků v šortkách neuvěřitelně profituje, samozřejmě.
Ještě v 70. letech minulého století bylo balijské hospodářství téměř zcela závislé na zemědělství. O několik let později, v roce 2003, už bylo osmdesát procent ekonomiky propojeno s turistikou. A dnes je to ještě více.
Symbolem obrovských změn je třeba vesnice Ubud. Malebná vesnička proslulá výtvory místních umělců, přijížděli sem hipíci z celého světa. Dnes je to hlavně stroj na peníze. Vedle rýžových polí — vstup za poplatek (!) — stojí super moderní bungalovy, hotely pro movité návštěvníky. A genius loci místa se rychle vytrácí.
„Tohle se děje po celé zemi,“ říká Putu Agus, který se živí jako průvodce turistů, i když na univerzitě Udayana v Denpasaru vystudoval zcela jiný obor. Jen potvrzuje fakt, že více než polovina obyvatel v současnosti pracuje ve službách spjatých s cestováním.
Ještě stále ale lze na ostrově omývaném Jávským mořem a Indickým oceánem najít místa, kde obrazně řečeno nezakopáváte o turisty. Kde vás nepopohánějí, že máte na pořízení fotografie jen deset sekund, jako například u Nebeské brány v chrámu Lempuyang, odkud je krásný výhled na posvátnou sopku Gunung Agung.
Řešením je možná vyrážet na pláž a k chrámům před rozedněním, na sopky po setmění. A nalézat. Na Bali se totiž neustále něco děje. Nejde jen o nové restauranty, kavárny, kluby na plážích. Ale třeba právě objevené vodopády.
K méně navštěvovaným patří i motýlí farma v Tabananu. Působí jako takové alter ego dnešního Ostrova bohů, jak je Bali přezdíváno. Každý měsíc se pod namodralou sítí narodí zhruba 3500 motýlů. Tyto křehké létající artefakty mají smutný osud, žijí v průměru jen čtrnáct dní.
NA VLNĚ. Ostrov se nachází v oblasti tropů, průměrná celoroční teplota se pohybuje kolem 27 °C v pobřežních oblastech. Podle většiny surfařů nabízí nejlepší podmínky na světě k jejich milovanému sportu. Nejvíce jsou vyhledávány Canggu, Kuta, Legian (místa na surfování pro začátečníky) a poloostrov Bukit (zde jsou vlny větší).
CHRÁM NA SUCHU. Už od doby kamenné Balijci praktikují uctívání předků a vyznávají animistické kulty. Každé vesnici dominují chrámové stavby. K nejznámějším stavbám patří vedle komplexu v Besakihu vodní, v mlze často zahalený chrám Ulun Danu Bratan. Je považován za ochránce před zlými silami severu. V čase naší návštěvy se ocitl na suchu. Čas dešťů měl teprve nastat.
POCTA BOHŮM. Přes třiadevadesát procent Balijců jsou hinduisté. A je to znát doslova na každém kroku. Ráno jsou chodníky, dveřní vchody a výklady obchodů ozdobeny čerstvými palmovými listy.
Tyto oběti pro bohy a duchy jsou ale k vidění i na polích, na speciálních dřevěných stojanech, na sochách bohů.
INVAZE. V roce 2019 navštívilo Bali na 16 milionů turistů, z toho kolem šesti milionů byli zahraniční návštěvníci. Vedle Australanů byli téměř stejně početně zastoupeni Číňané. Dalším fenoménem dneška je to, že se zde usazuje stále více cizinců, kteří odsud pracují na dálku přes počítač. Své nové bydliště přezdívají Silicon Bali.
PRÁZDNÉ PLÁŽE? Pokud si chcete u moře užít prima chvilky, zkuste vyrazit na Ostrov bohů v monzunovém období (od října do března). Sice občas prší, fouká vítr a je vyšší vlhkost, ale není to tak hrozné. Přitom je zde, jak je vidět na snímku pláže v Kutě, ležící na jihu od tři čtvrtě milionového Denpasaru, i v tomto období krásně.
RÝŽOVÁ POLE. Rýžové terasy neboli sawah se rozprostírají na úpatích hor i v říčních údolích. Jsou protkané systémem zavlažování zvaným subak. Rýže se z nich sklízí dvakrát, někde i třikrát do roka. Dodnes se vše odehrává ručně, od výsadby sazenic až po sklizeň a následnou údržbu políček.
| Jak se tam dostat |
| Cena letenky z Prahy do Denpasaru začíná na 14 300 korunách. Levnější je to z Vídně (12 901 korun). Let s dvěma mezipřistáními trvá až 30 hodin. O třináct hodin kratší let s jedním mezipřistáním stojí 19 100 korun. |
Článek vyšel v magazínu Profit.
