"Odchod Sulejmáního je hořký, ale boj bude pokračovat až do konečného vítězství a zločinci budou mít život těžší," uvedl Chameneí v prohlášení. Kásim Sulejmání měl ve své zemi větší politický vliv než ministr zahraničí Javad Zarif.
Když během války s Irákem v letech 1980 až 1988 získávala revoluční garda politickou a ekonomickou moc v zemi, sílil i vliv Sulejmáního. Podnikal mise za nepřátelskými liniemi a získal si podporu většinové šíitské populace.
Sulejmání stál v čele elitních vojenských jednotek Kuds Islámské revoluční gardy a stál za téměř všemi íránskými tajnými operacemi, a to i v zámoří. Díky němu íránský vliv prosakoval také do konfliktů v Sýrii a Iráku. Zatímco v Íránu opěvovali jeho charisma, odvahu a vojenské zásluhy, pro Spojené státy byl nejvyšší íránský generál synonymem nemilosrdného zabijáka.
"Bojoval celý svůj život. Jeho vojáci ho milují. Je to tichý, charismatický chlap, strategický génius a taktický operátor," uvedl pro CNN analytik národní bezpečnosti, zpravodajských informací a terorismu generál Hertling. Osobnost Sulejmáního si mytizovali jeho stoupenci i protivníci a byl považován za nedotknutelného a nezničitelného.
Sulejmání bojoval proti Islámskému státu přímo v "poli" a tajně pronikal z Iráku a zase zpátky, aby pomohl šíitským iráckým silám bojovat s extremisty. Američané se domnívali, že byl zapojen i do spiknutí na americké půdě, když se důstojníci Kuds roku 2011 pokusili zavraždit velvyslance Saudské Arábie ve Spojených státech Adela Al-Jubeira.
Snažil se přetvořit Blízký východ ve prospěch Íránu, pracoval jako zprostředkovatel moci a strůjce vojenské síly. Stál v čele militantních skupin, které měly na svědomí zabití stovek Američanů v Iráku. USA Sulejmáního odsoudilo za jeho roli v podpoře Assadova režimu a navádění k terorismu, pro většinu světa byla ale neviditelným, stínovým vojákem, řídícím tajné operace a agenty.
Sulejmánímu byly připisovány plány útoků na americké diplomaty a členy služeb v Iráku a Američané ho obviňovali z útoků na koaliční základny v Iráku. Íránský generál svůj postup do čela země začal připojením se k Islámské revoluční gardě určené k ochraně nové republiky a prosazování ideologických cílů. Podobu islámské republiky pomáhal také utvářet.
