Pocit bezmoci (či bezmocnosti) je s výjimkou několika výjimečným historických okamžiků převažujícím stavem lidského údělu (abych si vypůjčil už slavný obrat W. Somerseta Maughama). Čím je společnost nesvobodnější, tím je tento pocit silnější. Havlův známý esej o moci bezmocných odrážel pocit bezmoci člověka v komunistické společnosti (což byl oprávněný deskriptivní soud) a zároveň ve svém názvu obsahoval optimistický normativní soud o tom, že masa bezmocných až zas tak bezmocná není.
