26.10.2019 E-republika
Když tu takhle sedím a na pole hledím, tak mi přišlo na mysl, jak asi sral Přemysl..."Když tu takhle sedím a na pole hledím,
tak mi přišlo na mysl, jak asi sral Přemysl...
Přemysl sral asi jako ty, vole,
jenomže se díval na svoje pole..."
Nápis na latríně z doby, kdy na zespolečenštěná pole chodili ještě pracovat lidi a měli čas rozjímat při životně důležitých procesech. Byla to doba svatojánských proudů, bludiček a ovocných stromů podél cest. Doba, kdy děti školou povinné chodily sbírat nejenom zelené zlato, brambory a chrousty, ale také americké brouky a jiné škůdce naší mladé republiky. Nebyl čas demonstrovat, byl to čas budování.
Pak si lidé vymysleli zlepšit svůj život pomocí západní technologie za stále platných socialistických norem. A šlo to, aspoň ze začátku. A tak vesnické kadibudky byly postupně nahrazeny splachovacími záchody, pospojovanými do čisticích stanic a do koupelny se nenosila teplá voda z kamnovce, ale pouštěla se z čím dále dokonalejších ohříváčků na elektřinu nebo plyn. Lid vesnický se stěhoval do měst a bohatší měšťáci se stěhovali na vesnice. Také já jsem odvrhl hlavní město a v naší obci jsem se připojil ke kanalizaci, ale když k problémům, o nichž jsem už psal, vloni přišlo sucho a málem uschl zlatý déšť, letos na podzim jsem se zase
odpojil.
Kdybych totiž začal pořizovat další nádrž na dešťovku, byl by to balík a takhle můžu přes ČOV zachránit při dalším suchu aspoň kopřiviště, kde mají útulek motýli a žáby. Nehledě na to, že prý voda z čističky při suchu nedělá přírodě dobře. Skoro bych tomu nevěřil, kdyby to nebylo v ekolistu, od Josefa K. Fuksy, jako
souhrn z konference policejní akademie o dopadech globálních klimatických změn na bezpečnost země. Ona ta naše místní čistička už i tak jede jen na jeden válec, není prý dost sraček. Nebo se lidi málo myjí. Množství vody účetně nenahoníš, co teče, to teče. Spíš se to trochu předimenzovalo, jak jinak, když cena projektů je pořád vázána na cenu cílového díla. Při cenách vodného se člověk snaží šetřit vodou i bez těch ekologických agitátorů. Protože je to prostě drahé. To, že šetřením vodou neušetřím peníze, je sice jiná, ale člověku to nedá.
Tak jsem se byl podívat dolů podle našeho
Slabeckého potoka a tam to bylo OK. Na tůňkách vodoměrky a tak. Asi je ten Rakovník přelidněný a Rakovnický potok je prostě jiná. Všem rakovničákům nemůžeme pořídit kadibudky, ale mohla by se třeba připouštět voda z Tyršova koupaliště. aby se ty tůňky nedělaly. Málokdo tam chodí, za to vstupné pro rodinu se skoro vyplatí letět do Chorvatska. Anebo se můžeme podívat, jak to dělají v přelidněných městech, notabene skoro bez vody. Můžeme si vzít příklad z toho, co vyprodukovali nejlepší vojenští konstruktéři, když jim Gates dal 200 milionů.
Janicky omniprocesor, který dělá pitnou vodu z produktů čističek, se již začíná uplatňovat i v
jiných částech světa než v Kalkatě. Výzkum se však nezastavil, jednak proto, že jsme zvídavá stvoření, ale hlavně proto, že jsou jiné požadavky na výsledné produkty.
Jak říká Hayley Bennett v mém oblíbeném
Chemistry World, čističky mohou dokázat, jak překvapivé hodnoty ztrácíme poměrně primitivním způsobem současného procesu čištění. On totiž není jen uhlíkový cyklus, který je narušen. Závěr
článku v Ekolistech se mi z tohoto pohledu nezdá nejšťastnějším. Asi by byla potřeba otevřená diskuze.
