Zpravidla pronajímatel zvyšuje nájemné kvůli inflaci. Může to udělat buď na základě občanského zákoníku, anebo dohodou. Ta má přitom před zákonem přednost.
V případě dohody nejčastěji pronajímatel do nájemní smlouvy zahrne tzv. inflační doložku. Nájemné se poté zvyšuje podle míry inflace. "Doložka je však platná jen v případě, že je v ní jednoznačně uvedeno, kterou konkrétní inflací se řídí. Například jedním z indexů spotřebitelských cen, které zveřejňuje statistický úřad," vysvětluje Eduarda Hekšová z organizace dTest.
Pronajímatel musí v doložce dále určit, k jakému datu bude docházet ke zvyšování nájemného. Důležitá je informace, že to lze pouze jednou ročně - majitel bytu nesmí zvýšit nájem inflační doložkou několikrát do roka. "Typicky se tak děje k 1. lednu nebo k výročí uzavření nájemní smlouvy," dodává Hekšová.
Pokud je to součástí smlouvy, ke zvyšování nájemného dochází automaticky - pronajímatel vám to nemusí ani oznámit. Měl by to ale dělat v rámci slušnosti, aby předešel budoucím problémům. Na to, aby vymáhal rozdíl mezí původní výši nájmu a tou po navýšení, má však pouze tři roky. Po uplynutí tohoto období se částky promlčují.
Jiná pravidla platí v případě, kdy majitel byt zrekonstruuje. Nájemné pak může zvýšit podle občanského zákoníku - při určení částky vychází z nákladů, které musel účelně investovat do stavebních úprav.
Pokud vám pronajímatel zvýší poplatky za služby, nesmí to být inflační doložkou. Platby za služby musí odpovídat skutečným nákladům za ně, takže je lze zvýšit jen při růstu cen - například energií.
