Jak se očekávalo, obvinil zahraniční ministr Pompeo z incidentu v Ománském průlivu Írán, a to aniž by pro své obvinění uvedl jediný důkaz. Pompeo uvedl: USA předpokládají, že Islámská republika Írán je zodpovědná za útoky na tankery (jeden norský, druhý japonský, plující prý však pod panamskou vlajkou), ke kterým ve čtvrtek došlo v Ománském průlivu. Tento předpoklad se zakládá na amerických zpravodajských informacích /sic), na druhu zbraně, které bylo k útoku použito (sic), na technické úrovni, které bylo k provedení akce zapotřebí (sic), na podobnosti této akce s jinými útoky, které Írán proti lodní dopravě provedl už i v minulosti (sic), jakož i na faktu, že žádná jiná země v dané oblasti nemá zdroje a schopnosti provést útok tak vysoce sofistikovaný, jako byl tento (co je lež, ze všech uvedených nejkřiklavější).
Na zasedání Rady bezpečnosti OSN americký velvyslanec Cohen Pompeova slova prakticky jen zopakoval: „USA předpokládají, že za útoky v Ománském průlivu je zodpovědný Írán. Má odpovídající zbraně, má technickou odbornost a má i potřebnou moc k tomu, aby tuto práci odvedl“.
Samozřejmě, obvinění, kterým chybí jediný důkaz, stojí na vodě. A důkazy nejsou, protože nic na světě není íránským zájmům vzdálenější než čin, ze kterého je Američany obviňován. A naopak: Nic není zájmům americkým bližší, než čin, ze kterého obviňují někoho jiného.
A navíc: Izrael i Washington mají v dané oblasti dostatek „zdrojů“ a mají pochopitelně i dost odbornosti na to, aby provedly útok ještě mnohem sofistikovanější.
Íránský velvyslanec při OSN Al Habíb nepodložená americká obvinění takto kategoricky odmítl: „Žádné americké dezinformační kampaně nemohou zakrýt základní fakta. USA a jejich spojenci musí skončit se svými válečnickými praktikami a především pak se svými už proslulými akcemi vedenými pod falešnou vlajkou“.
Incident se udál v čase, kdy v Teheránu byl na diplomatické misi japonský premiér Abe, takže se nabízí možnost, že útok byl veden s úmyslem narušit rozvíjející se obchodní vztahy mezi Íránem a Japonskem. Anebo byla na mušce snaha EU jednat ve vztahu k Íránu samostatně a ne tak otrocky závisle na USA?
Takže která ze stop k tomu, co se včera událo v Ománském průlivu, je skutečně horká?
Podle mě lze odpověď na tuto otázku nalézt v dlouhodobých plánech USA a Izraele vyměnit současnou íránskou suverénní a nezávislou vládu vládou loutkovou a jasně prozápadní.
To je vodítko ukazující spolehlivým směrem.
Zdroj: Stephen Ledman
Vybral a přeložil Lubomír Man
