Chystá se prezident Trump napadnout Venezuelu? Jeho poradci se stále větší rozhodností opakují, že „všechny možnosti jsou na stole“ a že „americký zásah k obnovení venezuelské ústavy“ se „může ukázat jako nezbytný“. Americký ministr zahraničí Pompeo pak v neděli večer v televizním vystoupení prohlásil, že „prezident Trump by vojenskou akci proti Venezuele mohl zahájit dokonce i bez souhlasu Kongresu“. Doslova řekl: „Jsem plně přesvědčen o tom, že jakákoli akce, kterou by prezident ve věci Venezuely podnikl, by byla zákonná“.
Takže zde ho máme v celé jeho velikosti. Zcela nedávno se chvástal, jak umí lhát, podvádět a krást, čímž v předstihu dal svému prohlášení o Venezuele tu nejpřesvědčivější vizitku. Ano, pravda je taková, že prezident bez souhlasu Kongresu žádné ústavní právo a zplnomocnění k zahájení války s Venezuelou či jakoukoli jinou zemí, která Spojené stát nenapadla a ani je neohrožuje, nemá. To je nevyvratitelný fakt.
A pak, jaká to ironie, když Pompeo a další neokonzervativci jsou připraveni napadnout Venezuelu, aby „obnovili její ústavu“, přičemž se ani v nejmenším neohlížejí na ústavu svou vlastní.
A vraťme se i o nějaký čas zpět. Zatímco Washington po dobu dvou let paralyzovala ničím nedoložená prohlášení o tom, jak se Rusko zasloužilo o zvolení Trumpa prezidentem, jak licoměrně se pak každému zdravě uvažujícímu člověku musí jevit snaha Washingtonu zasahovat otevřeně do výsledků voleb v zahraničí a pak je i revidovat podle svých představ? Demokraté samozřejmě hovoří od rána do večera o potřebě zbavit Trumpa prezidentského úřadu, ale určitě by si jako záminku k tomuto kroku nezvolili jeho nelegální válku. Protože jak oni, tak republikáni nelegální války milují. A bohužel, kdyby prezident Trump o něj stál, neměl by se souhlasem Kongresu k zahájení války s Venezuelou nejmenší problém. A americká současná média jsou pro vojenské řešení s Venezuelou rukama i nohama, zrovna tak, jak byla v roce 2003 před válkou v Iráku.
Skutečností nicméně zůstává, že dokonce ani „ústavní“ válka proti Venezuele by nebyla válkou spravedlivou. Byla by to válka agresivní a hanebná, za kterou by Washington zbytek světa odsoudil, a to bez ohledu na to, jak usilovně americká mainstreamová média pumpují do světa své proválečné lži a jak se nezávislá média ocitají v palbě kritiky za to, že nejsou ve sporu s Venezuelou dost vlastenecká a proamerická.
I tak si však největší míru rozhořčení amerických médií sklidil až prezident Trump – a to za nejrozumnější věc, kterou kdy v poslední době učinil. A to když v průběhu minulého týdne telefonicky promluvil o situaci ve Venezuele s ruským prezidentem Putinem. A tak zatímco Trumpovi neokonzervativní poradci činí možné i nemožné, aby svého šéfa přesvědčili o tom, že válka je jediná možnost, která USA ve sporu s Venezuelou zbývá, musíme doufat, že prezident Putin dokázal Trumpovi vysvětlit, že tou možností je něco zcela odlišného, totiž nechat na samotných Venezuelcích, aby si svůj problém vyřešili sami mezi sebou.
Spojené státy by jistě společně s Rusy mohly umožnit diskuzi mezi venezuelskou vládou a opozicí, ale možnost druhá, jíž je americké napadení Venezuely, by naprosto jistě skončilo tak, jak skončily všechny předchozí války neokonzervativci vedené – totální katastrofou.
Americká média samozřejmě soptí zlostí nad tím, že si Trump dovolil s Putinem mluvit, a to i když si pro tento rozhovor vybral až okamžik nejnaléhavější, totiž ten, kdy neokonzervativci prosazují přímou konfrontaci, která by do konfliktu zatáhla i Rusko.
Opravdu tedy upřednostňují nukleární válku? Kvůli Venezuele?
Z článku na webu Global Research vybral a přeložil Lubomír Man
