Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous
Každá demokracie je ve skutečnosti vytvářena poměrem tří veličin: meritokracie, tedy expertní dimenze v politice, úředním aparátu, akademické sféře a občanském sektoru, která dokáže pojmenovávat problémy, nacházet jejich řešení a číst scénáře vývoje. Oligarchie, relativně malé skupiny ekonomicky nejsilnějších v pozicích vlastníků a manažerů, která představuje největší hybnou sílu v ekonomice a nečekají na volby, aby mohli vyjádřit svá přání v tom, kam má směřovat politika. A pak je tu tu tělo demokracie, suma občanů s volebním právem, kteří z podstaty věci mají měnit podmínky těm, kdo mají vliv a moc tak, aby co nejvíce odpovídaly veřejnému zájmu. V tomto smyslu je česká demokracie jen formální systém, v němž si voliči nedokáží uvědomit skutečný veřejný zájem, a volby proto představují jen drobnou technickou komplikaci pro meritokratickou a oligarchickou vrstvu. Z žabí perspektivy proto sice dává boj proti Babišovi smysl, z té ptačí se ale jeví jako úporná snaha hasit malou část na okraji jinak rozsáhlého požáru.
