 |
| Poručík Radul Milkov na svém stroji Albatros Dopeltaube. |
Michail Stavrev
26. 3. 2019
Je tomu 106 let, kdy spojenecká bulharská a srbská vojska pod vedením generála Nikoly Ivanova dobyla město Drinopol, dnes turecké Ederne. Stalo se tak 26. března 1913.V této válce bylo poprvé na evropském bojišti nasazeno letectvo. Účinek tehdejší aviatiky byl spíše psychologický – Bulhaři měli letku o pěti strojích Albatros Dopeltaube, z nichž bomby metali ručně. Přesto způsobili v řadách muslimů paniku, protože nevěřící se dostali až vysoko nad minarety velké mešity Sultána Selima. Rachot leteckých motorů plašil koně, takže Anatolská jízda, nejobávanější část osmanské armády, byla zničehonic dezorganizovaná a neschopná boje.
„Letěli jsme nad tureckými okopy ve výšce 400 metrů, otočili jsme prudce vpravo a z nakloněné gondoly ukázali těm dole sevřené pěsti“, píše ve svých pamětech pilot Radul Milkov. Vedle 1. a 2. bulharské armády do boje zasáhly po vítězné bitvě u Kumanova (dnes Severní Makedonie) také dvě srbské divize - Timocká a Dunajská pod velením Spety Stepanoviće. Srbové přinesli těžkou artilerii a významně pomohli při obléhání města. Celkem bylo před branami Drinopole 126 000 Bulharů a 47 000 Srbů.
Toto velké vítězství se ale nakonec obrátilo v prach. Je škoda, že spojenectví mezi Srby a Bulhary nevydrželo, Drinopol bylo poslední velké město před Cařihradem. Obě země v rivalitě o vedoucí úlohu mezi Jižními Slovany (ale i sporech s Řeky a Rumuny) se nedlouho poté servaly o oblast Makedonie. Tomáš Garrique Masaryk, který v té době pobýval v Bělehradě, se snažil srbskou generalitu od bratrovražedného boje odradit, jak píše ve své knize Slovanské problémy, ale jeho diplomacie byla přes urputnou snahu neúspěšná.
Výsledek těchto dějů je určující i pro dnešní události. Slované díky své tvrdohlavosti vyměnili Cařihrad za Skopje, ale ze samotné Makedonie získali jen tu nejméně atraktivní hornatou část, navíc přišli o deltu Dunaje, přímou hranici s Ruskem, strategicky nesmírně důležitý bod. Krátce na to Rakousko - Uhersko pomohlo ke vzniku albánské státnosti (Albánci svůj stát do té doby historicky neměli) a zanedlouho dochází ke konečnému řešení všech sporů v podobě první světové války. Srbové sice tuto strašnou řež nakonec vyhráli, ale zaplatili za to neúměrnou cenu, úhrnem ztratili čtvrtinu obyvatelstva, na 60 % mužské populace. Následný vznik Jugoslávie byl pro ně ve výsledku danajským darem, ve čtyřicátých i devadesátých letech ostatní národy Srbům otočily záda, nakonec zůstali sami, jako na začátku, opět bez Makedonie. Ani Bulhaři nedopadli o moc lépe, od nešťastné války se spojenci v roce 1912 už nikdy nezvedli hlavu, status regionální mocnosti, který do té doby drželi, je pro ně jen mlhavým snem. Bitva o Drinopol v letech 1912-13 byla pro všechny nejvíce promarněnou šancí v dějinách, bylo na dohled obnovení Byzance.
