Rozdávají botičky, pokuty za psí výkaly nebo za hluk, postávají u přechodů, radí kudy se dostat k nádraží. Takhle část veřejnosti vnímá strážníky, neboli měšťáky.
Souboje s agresivními šílenci, opilci nebo narkomany. Odchyt nebezpečných zvířat, zklidňování řidičů, ale i záchrana lidských životů. I to je práce strážníků.
Radní z Prahy chtějí strážníkům navýšit rizikový příplatek, aby se přiblížil na úroveň státních kolegů. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová to prý ale odmítla s tím, že míra rizik je u obou ozbrojených složek zásadně odlišná. To strážníky rozzuřilo.
V celé České republice je každoročně cílem útoku na 300 strážníků městské policie. Nejčastěji se to stává v Praze. Jen loni tady bylo takových případů 80. Procentuálně jsou napadáni dokonce častěji než kolegové od státní policie.
"Za stejnou míru ohrožení má nějaká skupina větší rizikový příplatek a nějaká menší rizikový příplatek," zlobí se ředitel pražských strážníků Eduard Šuster.
Nejen v hlavním městě policisté a strážníci denně spolupracují, operační střediska jsou nadstandardně propojena. Třeba zajištění bezpečnosti a provozu při demonstracích a pochodech fotbalových fanoušků by policisté bez strážníků sotva zvládali.
Velký rozdíl je v pravomocích. Jakmile strážníci někoho zadrží kvůli podezření ze spáchání trestného činu, musejí volat kolegy od státní policie. Také nemohou nic vyšetřovat. Na druhou stranu mají někdy lepší plat i vybavení.
