Indická milovnice československé nové vlny přemítá nad odchodem z velkoměst
Tři obyčejné ženy z indické Bombaje hledají své záblesky naděje v artovém hitu, který má bezprecedentních 100 procent pozitivních recenzí na agregátoru kritik Rotten Tomatoes. Ale nejde jen o festivalový content?
Indická režisérka Payal Kapadia prý miluje československou novou vlnu. Dokonce natolik, že Intimní osvětlení Ivana Passera označila v rozhovoru pro Český rozhlas jako svůj nejoblíbenější film vůbec.
Z jejího celovečerního debutu Záblesky naděje umístěného mezi bombajské pečovatelky jde díky prchavosti „nedějových“ okamžiků tenhle vliv snadno poznat.
Jedna ze zdravotních sester tady prožívá vzplanutí s mladým muslimem, kterému její okolí příliš nepřeje. Lehké napětí je cítit i mezi budoucími milenci – když mu ona vypráví o pacientovi s erekcí, on se zeptá, zda těch erekcí už v životě viděla hodně.
Oba jsou zamilovaní ryzím, bázlivým způsobem, u nějž si klidně vzpomenete na Hanu Brejchovou a Vladimíra Pucholta z Lásek jedné plavovlásky.
Kapadia se však některých novovlnových postupů vzdává – a bohužel těch nejsilnějších.
Určitě není třeba šedesátky slepě kopírovat, ale jejich dobrou vlastností bylo, že se obyčejnými lidmi ve svém středu nedojímaly, takže měly určitou hranu, často ještě zostřenou všeobjímající trapností, která provázela marnou snahu zachovat si důstojnost v korozivním systému.
Jenže Záblesky naděje nahlížejí na život svých protagonistek s uhlazenou chlácholivostí, která chce patrně utužit sílu v sesterské sounáležitosti, takže nakonec najde krásu ve vzájemné pospolitosti – asi jako každý druhý festivalový film současnosti. Přitom by to tak chtělo „Brejchovou“ poníženou maloměšťáckými muslimskými rodiči!
Aniž bych chtěl režisérku obviňovat z kalkulu, nejde si nevšimnout, že novinka oceněná loni na festivalu v Cannes odškrtává velké množství vděčných a snadno uchopitelných motivů od gentrifikace, péče či společenské nerovnosti, kterým budou zejména angloamerické recenze tleskat jako nějaké automatické kvalitě.
Kapadii přitom v určitých chvílích lehká ruka nechybí, když například vcelku originálně rozvíjí story zdravotní sestry Prahby, která ztratila kontakt s manželem poté, co se přestěhoval do Německa.
Další z postav je totiž přelidněná indická Bombaj, které se prý jen málokdo odváží říkat domov, protože se v ní spíš jen neustále předstírá pohoda. Život v ní proteče rychle mezi prsty, naznačuje tenhle film. Divácký zážitek s ním je však podobný.
The post Indická milovnice československé nové vlny přemítá nad odchodem z velkoměst appeared first on Forbes.