Krátce po konci druhé světové války, v květnu a červenci 1945, začal takzvaný divoký odsun německého obyvatelstva z obnoveného Československa. Provázelo ho násilí a zločiny proti lidskosti, počet obětí se odhaduje okolo dvaceti tisíc. Podle historiků podoba odsunu záležela hodně i na národnostním složení obcí a měst a tam, kde bylo obyvatelstvo více národnostně namíchané, odsunutí probíhalo méně brutálně. Příkladem byly například hornické oblasti, kde zůstali Češi i po zabrání Sudet. Do poválečného pohraničí ale často spěchali rabovací gardy a zločinci z vnitrozemí, kteří šířili teror kvůli zvrhlým choutkám i snaze zbohatnout.
