Nový zákon, který platí od prvního prosince, zavedl mimo jiné nárok na mateřskou dovolenou, důchod a zdravotní pojištění nebo právo odmítnout klienty, zvolit si praktiky či v jakoukoli chvíli akt zastavit, aniž by hrozilo riziko propuštění ze zaměstnání.
Návrh zákona vypracovaly společně resorty práce, zdravotnictví a spravedlnosti po konzultacích mimo jiné s belgickým odborovým svazem pro sexuální pracovnice. Jeho cílem je lépe ochránit sexuální pracovníky před rizikem zneužívání a vykořisťování.
Belgie prostituci dekriminalizovala v červnu 2022 a stala se tak první zemí v Evropě a druhou na světě, a to po Novém Zélandu, která tento krok učinila. Kuplířství a nucení k prostituci je naopak nadále trestné.
Sexuální práce mezi dvěma nebo více dospělými osobami, které s aktem souhlasí, se tedy považuje za transakci se službami. Dekriminalizace uznává, že dospělé osoby mají možnost se do této činnosti zapojit dobrovolně. Za sex se nepovažuje pouze samotný pohlavní styk, ale i vše kolem, před ním a po něm.
Další země Evropské unie jako Německo a Nizozemsko legalizovaly sexuální práci už dříve, žádná z nich ale nezavedla tak komplexní ochranu pracovníků jako Belgie.
Díky novým předpisům mají sexuální pracovnice a pracovníci přístup ke zdravotnímu pojištění, placené dovolené, dávkám v mateřství, ale i k podpoře v nezaměstnanosti. Legislativa rovněž stanovila pravidla týkající se pracovní doby, odměňování a bezpečnostních opatření.
„Je to neuvěřitelný krok vpřed,“ řekla Isabelle Jaramillo z nevládní organizace Espace P., která se na tvorbě zákona podílela.
„Znamená to, že je tato profese konečně uznána belgickým státem jako legitimní,“ uvedla. O progres podle ní jde i z pohledu zaměstnavatele, protože ten musí nově žádat o státní povolení k najímání sexuálních pracovnic či pracovníků.
„Podle předchozí legislativy z vás najímání někoho na sexuální služby automaticky udělalo pasáka, i když šlo o dohodu obou stran,“ dodala Jaramillo.
Zaměstnavatel musí nyní dodržovat přísná bezpečnostní opatření a splňovat několik požadavků, mezi které patří například to, že nesmí mít žádné předchozí odsouzení za sexuální napadení či obchodování s lidmi.
Zákon také stanovuje, že zaměstnavatelé musejí pracovníkům poskytnout čisté povlečení, kondomy a hygienické prostředky. Také musejí na pracoviště nainstalovat tlačítka pro přivolání pomoci v nouzi.
V Belgii působí zhruba sedm tisíc sexuálních pracovníků, o kterých úřady vědí. Podle odhadů organizací, které se tématem sexuální práce zabývají, jich je ale dvacet až dvacet pět tisíc, přitom devět z deseti jsou ženy.
Oproti tomu v České republice se počet sexuálních pracovníků odhaduje na deset až třináct tisíc. Prostituce jako taková není přímo trestná, ale její právní status je komplikovaný. Není regulována zvláštním zákonem.
Některé související činnosti, jako je kuplířství, organizování prostituce nebo prostituce v blízkosti škol a veřejných míst, však mohou být trestné.
V létě 2024 Evropský soud pro lidská práva ve francouzském Štrasburku rozhodl, že stát má nárok na penalizaci plateb za sexuální služby.
Na soud se posléze obrátilo 261 mužů a žen různých národností, kteří působí jako legální sexuální pracovníci ve Francii. Kritizovali zákon za to, že přestal postihovat nucené verbování prostitutek, ale začal postihovat klienty.
Podle lidskoprávní organizace Amnesty International bylo rozhodnutí promarněnou příležitostí k lepší ochraně sexuálních pracovnic před zneužíváním a násilím.
„Toto rozhodnutí neuznává, že kriminalizace sexuální práce zvyšuje diskriminaci a stigmatizaci a ohrožuje bezpečnost sexuálních pracovnic, které patří mezi nejvíce marginalizované skupiny v naší společnosti,“ uvedla Anna Błuś, výzkumná pracovnice Amnesty International pro práva žen.
Podle výzkumu organizace Rozkoš bez Rizika z roku 2023 rovněž v Česku stále roste násilí na sexuálních pracovnících.
Prostituce je přitom považována za jedno z nejstarších povolání. Její historie sahá až do starověkých civilizací, od Mezopotámie po Řím.
První písemné zmínky o prostituci pocházejí z doby před více než čtyřmi tisíci lety, kdy byla často spojována s chrámovou službou a náboženskými rituály.
Právní ochrana tedy podle zastánců dekriminalizace není ničím jako propagací neetické sexuální práce nebo kuplířství, nýbrž formou podpory bezpečí v sex byznysu a ochranou základních lidských práv.
