Pravidelně, když je skokově o něco hůře, něco se výrazně zdraží, něco se seškrtá a udusí, něco se děsně pokazí, vždy se vyrojí spousta režimních mopslíků a začnou sborově poštěkávat, že se máme báječně a žijeme v nejlepším z možných světů. Privilegovanější a spokojenější lidé, kteří jsou obvykle částečně nebo zcela odpojeni od domácí socioekonomické reality, to často mylně vnímají jako vyjádření nějaké vděčnosti a pobídku k ní a toho, že si vážíme dobrého bydla. Jenže jde jen a jen o dost ohranou a průhlednou metodu, jak bagatelizovat reálný rozpad státu, masový propad do chudoby a všeobecné zhoršování všech možných podmínek k životu. Karel Paták se v roli populárního pravicového mouřenína statu quo nenechal zahanbit, a tak si jeho příspěvek k umlčovací propagandě rozebereme a zasadíme do kontextu.
