Trvalo to více než rok, ale už je hotovo. Rekonstrukce západní kruchty pražské katedrály svatého Víta je u konce. Kůr je tak připraven na nové varhany, na které se skládal celý národ. Dárců jsou tisíce, od jednotlivců až po velké firmy a miliardáře. Díky nim je na kontě sbírky přes 105 milionů korun.
Španělský varhanář Gerhard Grenzig díky tomu může začít rozebírat nástroj, na kterém pracoval zhruba tři roky, a připravovat první píšťaly na transport z El Papiolu nedaleko Barcelony do Prahy.
„První kamion, dá-li Pánbůh, přijede na přelomu února a března. Varhany budou rozložené opravdu na prvočinitele, těch komponentů jsou tisíce, všechny zaplní deset kamionů. I proto bude logistika celé přepravy dost složitá,“ popisuje Vojtěch Mátl, předseda správní rady Nadačního fondu Svatovítské varhany, který národní sbírku organizuje.
Varhany jsou složené z mnoha částí – z píšťal, vzdušnic, což jsou vzduchovody, které musí vést ke každé píšťale, z bytelné konstrukce, na které jsou zavěšené, a pak samotné hrací skříně spolu s hracím stolem. Velmi složité je ovládání, které musí vést také ke každé píšťale.
Nástroj staví varhanářská firma Gerharda Grenzinga, která má za sebou na 220 restaurátorských a vlastních stavebních projektů napříč kontinenty.
„Celý projekt musel varhanářský mistr upravit. Když sem přijel, aby si vše podrobně doměřil, zjistil, že pískovec, ze kterého je katedrála postavena, velmi tlumí zvuk. Celý nástroj se musel zvýšit, aby zvuk do lodi chrámu letěl po oknech a ne po stěnách,“ přibližuje Vojtěch Mátl.
Varhany navíc musely respektovat i specifika katedrálního prostoru a dobu, ve které nástroj vzniká, tedy jednadvacáté století. Protože budou vložené do století prázdné schránky západní kruchty, nesmí se dostat ani do kolize s růžicí Kamila Hilberta a Františka Kysely, která je významným symbolem dostavby katedrály.
To vše ovlivnilo konečnou a poměrně ojedinělou podobu varhan, které navrhl Peter Olah, designér týmu Škoda Auto. Výsledkem je, že budou levitovat.
„Rozhodli jsme se potlačit samotnou skříň varhan a vytáhnout jen prospektové píšťaly a volně je zavěsit do vzduchu. Tím doplňují rytmus jednotlivých sloupů a kleneb a respektují jednu z dominant katedrály, tedy rozetové okno,“ uvádí designér.
Právě to byla jedna z velkých technických výzev, protože existuje velmi málo nástrojů, kde jsou píšťaly jen zavěšené. Je nutné do nich přivádět vzduch ze strany, což je komplikované. I to ale nakonec spolu se španělským varhaníkem vyřešili.
Návrh rovněž počítá s křišťálovými ověsy z dílny sklářské firmy Lasvit, které budou zavěšené mezi píšťalami. Inspirací pro ně byl zimní pohled na Panskou skálu.
„Dělali jsme si rešerše a nevíme o žádném podobném pokusu kombinovat píšťaly se sklem. Vymýšleli jsme, jak skleněné elementy upevnit, ale řešili i jejich vibrace, nasvícení. Kovové píšťaly se budou střídat v nepravidelném rytmu se skleněnými elementy, stejně jako na skále. Z nich by pak mělo vycházet světlo a odrážet se v cínových píšťalách,“ doplňuje Peter Olah.
A tím jsou také varhany unikátní. Jejich uchycení a napájení píšťal vzduchem není vůbec běžné. Stejně jako to, že na nich budou skleněné elementy. Ale jak zdůrazňuje Vojtěch Mátl, je možné, že pokud by sklo ovlivnilo zvuk nástroje, což mistr varhanář nepředpokládá, bude se muset přistoupit k redukci počtu skleněných elementů.
Což bude jasné příští rok. Až se varhany nainstalují do zrekonstruované kruchty, přijde na řadu jejich ladění. To zabere pravděpodobně několik měsíců, jen tato operace si vyžádá nejméně devět set hodin práce. Každou z šesti a půl tisíce píšťal bude nutné intonovat zvlášť, a to v době, kdy v katedrále nikdo není, tedy v noci.
Varhany jsou jedinečné nejen svým technologickým řešením, ale rovněž tím, že se na ně složil prakticky celý národ. A příběhů, které za tím stojí, je mnoho. Například ten dívky, která si nechala ostříhat vlasy, jež jí rostly deset let a šla je prodat, aby měla peníze do sbírky. Jednotlivé píšťaly si lidé stále mohou adoptovat.
„K dispozici je několik kategorií. Ty nejlevnější stojí dva tisíce, ty nejdražší, devítimetrové, jsou za tři sta tisíc korun, ale byly téměř hned pryč,“ podotýká Vojtěch Mátl. Na těch nejdražších bude také na plíšku vyfrézované jméno dárce či jeho poselství, ostatní budou uvedená na speciálním seznamu, který bude natrvalo součástí svatovítských varhan.
Největším donátorem je třetí nejbohatší Čech Karel Komárek se svou skupinou KKCG. Ten do celého projektu vstoupil už na začátku vkladem několika milionů korun a celou sbírku tím rozjel. Později se k němu přidávali další, dnes mezi hlavní partnery patří mladoboleslavská automobilka Škoda Auto, polostátní energetická skupina ČEZ, ale také třeba mlékárna Madeta nebo nadační fond Bohemian Heritage Fund.
Katedrála chrámu svatého Víta má dosud funkční boční Melzerovy varhany, které byly v minulosti postavené jako provizorní. Umístit do chrámu hlavní nástroj skončilo několika neúspěšnými pokusy.
„Od dostavby katedrály v roce 1929 nikdy varhany v kůru, na který byly původně myšlené, nestály. Postavit je chtěl v minulosti Reinhard Heydrich a ideálně na nich i hrát, což asi nevadí, že nevyšlo,“ podotýká Vojtěch Mátl.
„Pak v osmašedesátém se o tom mluvilo znovu, ale místo varhan přijely tanky… Ten příběh je tedy barvitý,“ pokračuje Mátl s tím, že téměř po sedmi stech letech bude mít katedrála konečně svůj hlas.
Rozeznít by se měl poprvé symbolicky na svátek svatého Víta 15. června v roce 2026. A aby jej uslyšeli postupně všichni, kteří se na jejich stavbě podíleli, následovat bude série koncertů, na něž se budou moci zájemci zaregistrovat na speciálním portále.
