Kostiček lega je už na světě více než jeden bilion a dánská společnost ročně vychrlí vyšší desítky miliard nových. Popularita značky je na vrcholu a obří produkce s sebou táhne masivní sekundární trh. O investicích do lega jste už slyšeli, ale dá se na něm vystavět i solidní byznys? Michal Saviory říká, že ano. Ale je to pekelná dřina.
Jeho dveře téměř nejde zvenku najít. Že je člověk v této brněnské ulici na správném místě, zjistí až podle zvonku s firemním logem. Za dveřmi je soustava chodeb se sklepem, které jsou k prasknutí narvané kostičkami lega nejrůznějších druhů a barev.
Svou malou firmu si zde buduje šestadvacetiletý podnikatel, který se chtěl kdysi stát zachráncem světa z generace Y – tedy Savior Y.
Před pár lety se z Michala Knoblocha stal Michal Saviory, který začal na každou hromadu lega koukat očima podnikatele. Rozjel byznys s přeprodejem a na tomto niche trhu se za tu dobu vypracoval mezi top dvacet globálních hráčů. V Česku je jeho e-shop zdaleka největším prodejcem použitého lega, které z Brna odesílá do celého světa.
„Kdysi jsem slyšel, že generace Y je poslední, která dokáže zachránit svět. Také jsem si vždycky říkal, že ať už budu vydělávat peníze na čemkoli, chci tím projektem pomáhat. Koncepce našeho byznysu, v němž dáváme legu druhou šanci, mi do toho zapadá,“ říká Saviory.
Jeho firma Saviory Bricks existuje od poloviny roku 2020 a každým rokem vyroste minimálně o padesát procent. Letos dosáhne podle svého šéfa na obrat dvanáct milionů korun bez DPH. „Není to moc, ale vzhledem k tomu, co děláme, jsem spokojený.“
Na sekundárním trhu s legem se totiž velikost jednotlivých hráčů neměří obratem, ale dvěma klíčovými parametry: kolik různých typů dílků mají na skladě a kolik jich je všech dohromady.
Saviory má v nabídce přes 43 tisíc unikátních položek, jichž má dohromady ve skladu pět a půl milionu. Na BrickLinku, hlavním globálním tržišti s použitým legem se zhruba devatenácti tisíci prodejci, má brněnský podnikatel v tuto chvíli devatenáctou nejširší a šestnáctou největší nabídku.
„Čím větší šířku nabídneme, tím častěji lidem na tržištích vyskočíme jako největší shoda s jejich seznamem přání. A tím pádem nakoupí spíš u nás,“ popisuje Saviory.
Díky šíři své nabídky si navíc může dovolit účtovat vyšší ceny než menší konkurenti. Poptávku po kostkách z druhé ruky totiž do značné míry táhnou dospělí fanoušci lega, kteří často shánějí materiál na vlastní výtvory. A kteří mají pochopitelně víc peněz než děti, takže se u svých staveb nemusejí tolik omezovat.
„Zákazník má na výběr, buď půjde po nejlevnějších nabídkách, ale musí to vzít od tří nebo čtyř prodejců, nebo to koupí u nás. Trošku dráž, ale dostane to za jedno poštovné. Snažíme se docílit toho, abychom měli stabilně co možná největší nabídku dílků,“ popisuje podnikatel.
Loni měla jeho firma při osmimilionovém obratu zisk přibližně jeden milion korun.
Byznys model je v principu velice jednoduchý. V řadě domácností se válí hromada lega po dětech. Firma tyto hromady od zájemců vykupuje, třídí, čistí a pak z nich prodává jednotlivé dílky. Pokud Saviorymu přijde, že dokáže dílky z aktuálně nabízené stavebnice prodat v součtu výrazně dráž, nakupuje klidně i nové lego.
Plus občas koupí nějakého konkurenčního prodejce, který už na to nemá nervy. Protože na první pohled jednoduchý model je ve skutečnosti extrémně časově náročný.
V praxi to vypadá zhruba takto: Michal Saviory se podívá na detailní fotografii hromady lega rozprostřeného na zemi a pošle majiteli cenovou nabídku. Pak nakoupí třeba dvacet kilo lega (jsou to tři plné Ikea tašky), jeho brigádníci z mixu vyhodí všechno, co není lego, a zbytek roztřídí na jednotlivé dílky do… osmdesáti tisíc krabiček.
Tohle je samozřejmě hyperbola, ale právě tolik různých tvarů dílků lega a jejich barevných kombinací je v tuto chvíli zalistováno na největším globálním tržišti. Saviory Bricks mají ve skladu „pouze“ 43 tisíc takových pomyslných krabiček.
Pak ale přichází samotný prodej. Sklad standardního e-shopu funguje tak, že si objednáte věc a ve skladu ji někdo, případně něco, vezme a hodí do krabice. E-shop Saviory Bricks funguje tak, že zákazník si vyžádá desetkrát položku A, pětkrát položku B, jednou položku C a takhle postupně projde klidně celou abecedu. Několikrát.
„Je to, jako kdybyste si na Alze udělali jednu objednávku, kde jsou stovky různých věcí,“ přibližuje Saviory každodenní řeholi svého skladu. Přestože už prošel bezpočtem organizačních úprav a jedním velkým stěhováním, vítá nás v něm slovy „je to spíš takový organizovaný chaos“. Tento punkový dojem umocňuje to, že spoustu procesů má Saviory prostě a jednoduše „v oku“.
Jinak to ovšem zatím dělat nejde. Jedna jediná objednávka se klidně může skládat ze stovek dílků s ne korunovými, ale haléřovými hodnotami, kvůli kterým je nutné postupně obejít celý sklad a vyskládat je tam ručně. Saviory Bricks jich měsíčně odbaví zhruba 1300, více než polovina z nich pak zamíří do zahraničí.
„99 procent objednávek vyexpedujeme do 48 hodin,“ tvrdí Saviory. To vše i díky internímu IT systému, který si ve firmě vyvinuli. Zůstává zde ale obří podíl fyzické práce a repetitivních činností.
„Já jsem rád, že na tohle už mám brigádníky, je to extrémně časově náročná činnost, prakticky nezautomatizovatelná. Snažíme se aspoň lidi v rámci směn střídat na různých činnostech, aby nedělali osm hodin to samé,“ líčí Saviory.
Ale není to pouze nezáživná skladová dřina. Významným zdrojem příjmu Saviory Bricks jsou dnes i speciální firemní zakázky.
„Všichni prodejci, jako jsem já, mají na skladech hromady ,ležáků‘, dílků, u nichž nevíme co s nimi. My z nich vytváříme stavebnice na míru různým firmám po celém světě. Například německý Heidelberger Druckmaschinen, výrobce obřích tiskáren, který k nim zákazníkům dává jejich modýlky z lega od nás. Vytvořili jsme i stavebnice pro Škodu Transportation, DHL nebo E.ON,“ popisuje.
Z těchto zakázek dnes teče už téměř pětina příjmů firmy. Drobnou část příjmu tvoří i výnosy ze Savioryho spekulací s lego sety nakoupenými na investici. Ve finále však celý byznys stojí a padá na efektivním fungování skladu, v němž se každá jedna kostka musí na cestě k zákazníkovi vzít do ruky hned několikrát.
Řídit sklad se Michal Saviory naučil po střední škole. Vystřídal skladnické pozice v několika logistických firmách, kde trávil směny posloucháním podcastů o podnikání a osobním rozvoji, ale také snahou si práci co nejvíc zjednodušit. Přičemž na pozadí se neustále vznášela ambice podnikat.
„Pracoval jsem ve dvou dopravních firmách a spal jsem tak nějak mezi vším, většinou v MHD. V té době jsem si přinesl domů spoustu peněz, ale pracoval jsem dvacet hodin denně,“ vzpomíná.
To, že se rozhodl podnikat zrovna s legem, byla do značné míry náhoda. Lego měl rád jako dítě, ale svou dětskou sbírku ještě před osmnáctinami prodal, když potřeboval peníze na notebook.
Pár let nato si však od českého horolezce Radka Jaroše koupil zhruba patnáct kilo lega po jeho dětech a v mixu našel pár velice cenných dílků, které se mu povedlo prodat za cenu celé hromady. A tak začal vedle práce ve skladu obchodovat s legem.
Podobný nápad měla už celá řada „srdcařů“, co si rádi hrají s kostkami i v dospělosti, většina z nich však skončí s drobným přivýdělkem pomocí prodeje dílků, co se jim zrovna nehodí.
Saviory se tomuto modelu rozhodl dát pořádný podnikatelský spin – optimalizovat skladové procesy, vyškálovat ho, jet na objem a souběžně u toho budovat brand na sociálních sítích, kde se v mnohém inspiroval u experta na digitální média Garyho Vaynerchuka.
Sociální sítě mezitím způsobily, že ho vyhodili z práce. „Ve firmě, kde jsem dělal, se měnilo logo a já dostal od vedoucího bednu plnou izolepy s tím starým. Používal jsem ji pak na balení lega a natáčel to na sítě. Jelikož to bylo celkem populární, někdo z firmy si starého loga všiml a já dostal výpověď,“ vzpomíná.
V tomto momentě se rozhodl do svého side-hustle byznysu s legem pustit na plný úvazek. „Takže ve finále to bylo nejlepší, co se mi mohlo stát,“ usmívá se.
Saviory postupně nabral další lidi. U toho dál intenzivně přispíval na sítě, dodnes je tam k vidění například jeho tříletý podnikatelský pokrok zmapovaný formou krátkých vlogů, co s železnou pravidelností natáčel každý den. „V jednu chvíli bylo v lego bublině obsahu se mnou tolik, že to lidem začalo vadit. Tak jsem ubral,“ říká.
Dnes už má na sítě lidi, podobně jako na třídění, a jeho role se postupně stává čistě strategickou. V posledních letech se takto pustil do skupování svých menších konkurentů. Takových, kteří už mají třídění kostiček plné zuby a své léta budované sbírky by se rádi zbavili za dobrou cenu.
„Letos jich bylo devět. Vždycky tam mám domluvenou bezúročnou splatnost i několik let. Ti lidé vědí, že já jejich lego neprodám ze dne na den. Já mám v pohodě cashflow, oni dostanou peníze postupně. Nesetkal jsem se ještě s konkurentem, který by na to nepřistoupil. Protože v Evropě není moc lidí, kterým by to mohli prodat,“ vysvětluje Saviory.
Jeho samotného zatím nikdo koupit nechtěl, investoři mu zatím nabízeli pouze kapitál výměnou za menší vlastnický podíl.
„Bylo to pár jednotlivců. Ale já buduji firmu na mléko, ne na maso, takže o exit strategii se nemá smysl bavit. I kdybychom teď přestali naskladňovat nové zboží, tak nás firma bude živit ještě minimálně dva roky, co budeme prodávat zásoby,“ tvrdí.
V Česku podle něj už Saviory Bricks dosáhl maxima a teď se bude snažit budovat značku hlavně v zahraničí. „Byznys tohoto typu může klidně generovat obrat padesát milionů korun, pokud jsou na něj navázané další projekty, jako u nás. Ale nechceme vyrůst skokově, základem je stabilní a udržitelný byznys model,“ myslí si.
V dohledné době proto bude dělat to, co vždycky. Držet úroveň zákaznického servisu, postupně zvětšovat nabídku a donekonečna optimalizovat sklad. A také zlepšovat IT zázemí.
Poté co svému „dvornímu ajťákovi“ Michaelu Kutému svěřil desetiprocentní podíl ve firmě, se chystá najmout dva další. „Mám pro ně všechny seznam úkolů na metr a půl dlouhém papíru,“ směje se Michal Saviory.
