Některá místa otevírají v tichosti, kolem jiných je celkem rozruch. A hotel W Prague ho budí právem. Nejen kvůli tomu, že tady budete chtít přespat: sem se totiž vyplatí vyrazit i za gastronomickým zážitkem.
Stejně jako se kdysi stal jeho předchůdce, Grand Hotel Evropa, synonymem vyhlášené kuchyně, tak i dnes se ve W Prague hodně na gastronomii zaměřili, řekla bych až nestandardně.
Nenajdete tady žádné velké banketové prostory, ale několik zcela odlišných konceptů pod jednou střechou, ať už restauraci Le Petit Beef Bar, W lounge s plápolajícím ohněm a dýdžeji za pultem, nebo rovnou dva bary v podzemí. Do všech jsme se podívali.
Z návštěvy W Prague si můžete udělat takovou malou gastro tour. Projděte přes historickou budovu do nové přístavby a začněte v loungi u krbu, to se teď v zimě dost hodí. Dejte si skleničku šampaňského nebo nějaký drink a vypněte v pohodové atmosféře.
Můžete si tady dát i některé z barových jídel, ale doporučuju se spíš přesunout do restaurace Le Petit Beef Bar. Interiér restaurace je kompletně zrenovovaný, takže prvky, které všude kolem vidíte, pamatují návštěvy těch největších hvězd pražské smetánky, která se tady kdysi scházela.
Není divu, že sem od otevření průběžně lidé nakukují, aby se přesvědčili, jak to tady vypadá, a připomněli si své vlastní návštěvy klidně i před několika desítkami let.
Le Petit Beef Bar je franšízou monackého restauratéra Ricarda Giraudiho, a jak vysvětluje Executive Chef Nenad Jovanovič, který má za sebou mimo jiné působení i v kodaňském Geraniu, tento model dává určitou strukturu a neznamená to, že by lidé byli ochuzeni o kreativitu.
Jako jediní ze všech světových lokací tohoto konceptu mají na menu i svá vlastní jídla, která jinde nenajdete. Jedním z nich je třeba ceviche z uzeného pstruha s jogurtem, koprem a lískovými oříšky. Pokud máte rádi jídla, která jsou svěží a zároveň vás něčím překvapí, pak je tohle jedním z nich, hlavně kvůli kombinaci textur.
Celé menu je rozděleno do dvou hlavních částí, street foodu a beef bar classics. Ideální je několik jídel sdílet, abyste mohli ochutnat od každého něco, a to platí klidně i u steaků.
Ze street foodu si určitě dejte ribeye šunku, čtyřicet dní sušená hovězí šunka z nízkého roštěnce, kterou si nechávají zrát ve Španělsku a dorazila teprve nedávno. Díky krátkému zrání maso zkřehne a strukturou připomíná spíš carpaccio, které se rozpadá na jazyku.
Dalším jídlem, co nebudete chtít přestat jíst, je insane rock corn, kukuřice v tempuře s pikantní majonézou. A vynechat byste neměli ani bao buns, nadýchané těsto s výraznými a šťavnatými hovězími žebry, celé zauzené jasmínovým čajem.
Klidně by se dalo zůstat jen u streetfoodové části, ale přišli byste o – pro mě naprosto dokonalý – telecí tatarák s griliášem a skvěle připravené steaky. Vybírat můžete z několika řezů argentinského Angus, Black Angus T-bone z USA nebo i striploin z wagyu. V každém případě bude maso perfektně připravené, ať už sáhnete po kterémkoli z nich.
A na konec nevynechejte nadýchané čokoládové soufflé. Nejsem úplně fanouškem čokoládových dezertů, ale tohle soufflé mě možná přesvědčí o opaku, v kombinaci s mangovým sorbetem funguje skvěle. Počítejte ale s tím, že na jeho pokoření budete potřebovat minimálně jednoho parťáka, není to žádný mini dezert.
„Od prvního dne jsme plní, i když jsme některé detaily dodělávali už za pochodu. Zatím máme otevřenou jen spodní část, dokud si perfektně nezajedeme provoz. Už tak ale během jedné směny stoly otáčíme dvakrát až třikrát,“ popisuje otevření restaurace Nenad. U té je poznat, že nic nenechali náhodě, jen rozpočet na inventář byl 850 tisíc eur.
Po večeři je čas se přemístit do podzemí, do jednoho z barů. V Poppy baru si dáte jednoduché minimalistické koktejly, čisté v chuti, ničím nepřekombinované. Pokud ale chcete zažít něco, za co by se nestyděly ani nejlepší bary světa, pak by vaše cesta měla směřovat do Minus One.
Ambice dostat se mezi ty nejlepší ostatně mají. Bar manager Jan Šebek spolu s hlavním barmanem Lucou Cerqueglinim připravili menu, které vás pohltí a jehož cílem je vyprávět příběh a vytvářet vzpomínky. Menu je inspirované fantastickou zahradou a dílem Alfonse Muchy. Je rozdělené do částí s názvy Fauna, Flora a Mineralia a každý koktejl má své jedinečné sklo.
Jakmile před vámi některý z nich přistane, barmani ho uvedou pouhou otázkou, která vás má přinutit k zamyšlení. Až o pár minut později vám představí vlastní interpretaci a je jen na vás, které dáte přednost. Stanete se součástí koktejlového představení, ve kterém hlavní roli hraje koktejl samotný.
Já jsem na začátek zkusila lehčí koktejl s kokosovou espumou na povrchu s názvem Kraken a ano, sklenička názvu odpovídá. Pokud jste spíš na silnější koktejly typu Negroni, sáhněte po tom s názvem Celestial.
Koktejly jsou hravé a vyladěné jak chutí, tak prezentací. Několik z nich dokážou připravit v nealko verzi, což se může hodit, u jednoho totiž nebudete chtít zůstat.
V Česku není zvykem chodit do hotelových restaurací a barů, ale jestli to má někdo zlomit, pak to bude W Prague. Jako v hotelu si tady připadat nebudete, jídlo i koktejly jsou na nejvyšší úrovni a zároveň se drží politiky konkurenceschopných cen.
A to je základ toho, aby nalákali i lokální klientelu. Navíc se na jaře otevře střešní terasa, tak o důvod víc, proč sem vyrazit.
