Na co se budete o Vánocích dívat? My víme, na Pelíšky, Popelku a Sám doma. Ale co dál? Čím si výběr osvěžit, co se urodilo nového, co jsou zapomenuté klenoty? Redakce Forbesu nabízí tipy, které vás na první dobrou v souvislosti se svátky nenapadnou.
Myška šla do lesa, tam mezi duby. V křoví si liška už brousila zuby… Naše vánoční klasika je neokoukaná britská pohádka, kterou tady v zemi Ježíška málokdo zná. A je to škoda, vždyť má i oscarovou nominaci.
Pokud taky máte malé děti, dejte šanci (třeba na Štěpána na České televizi) hrozivému Gruffalovi, oprsklé myšce, malebně kreslenému lesu plnému tajemství a Heleně Bonham Carter jako vypravěčce. Že to není dostatečně adventní? Ve druhém díle napadne i sníh!
Tenhle film vás na konci dalšího roku donutí k zamyšlení, jak moc je život pomíjivý a jak je třeba si každého okamžiku vážit. Možná jej nepochopíte napoprvé, možná vám některé věci v něm dojdou až při druhém či třetím sledování. Tak jako mně.
Ale to je v pořádku, protože jak ve filmu říká hlavní hrdina, kterým je novinář a spisovatel Jep Gambardella: Nikdo nemá tak velkou hlavu, aby pochopil všechny problémy světa.
A mezi vánočními svátky a Silvestrem nesmí chybět ani Černí baroni (1992). Česká klasika z pera spisovatele Miloslava Švandrlíka z prostředí takzvaných „pétépáků“ má notnou dávku satiry, břitkého, ostrého, ale i černého humoru, to vše okořeněno hereckými koncerty předních hvězd porevolučního československého filmového plátna. Tak hurá na Zelenou Horu! A plížíme se tam radostně!
Vánoce, Ježíšek, betlém… A Betlém. Jeruzalém. Svatá země. Izrael. Palestina. V časech konzumních svátků se málokdo ohlédne směrem na jihovýchod – tam, kde vznikla všechna „náboženství knihy“ a kde i ve dnech u nás zasvěcených klidu a hodování vše klokotá a bouří.
Není lepší sondy než oceňovaný seriál Netflixu, jehož maximální autenticitu podporuje jak brilantní výprava, tak hebrejština a arabština z úst hlavních postav. Že se v něm střílí, zabíjí, trpí? Je to bohužel smutná, nevánoční realita. Ale přehlížet ji nedává smysl.
Snímek, který ve mně v dětství vzbuzoval strach, který chcete prozkoumat, kterému chcete podlehnout. Juraj Herz natočil tento fantasy horor, který je mylně interpretován jako pohádka, v roce 1978. Je zde záběr, během kterého mocný čaroděj Aldobrandini zestárne o stovky let.
Hudba Petra Hapky tak sugestivní, že vám bude tuhnout krev v žilách. Umrlčí bál, který je vizuálně tak surrealistický, až se zde budete chtít stát nebožtíkem. Pro milovníky romantické gotické estetiky a Juraje Kukury je to povinnost!
Baby did a bad, bad thing, right? Nic nekřičí Vánoce tak moc a zároveň tak low-key jako právě tento opulentní, vulgární a tajemný Kubrickův počin. Tím spíš, když se necháte obejmout atmosférou nočního New Yorku a u toho si broukáte nedostižného génia, jímž byl Dimitrij Šostakovič. Tak zaklepejte na ty dveře a zjistěte (o sobě) něco víc. Fidelio!
Ultimátní vánoční dokonalost s francouzským šmrncem, kouzlem a elegancí, vynikající hudbou a skvělým, nápaditým scénářem.
Hvězdný Gilbert Bécaud se v této klasice, na kterou se v porevolučním Československu rychle zapomnělo, představuje v dvojroli sebevědomého Erika, dědice velkého jmění, který má i na Štědrý den v patách detektivy, a prostého Juliena, zakřiknutého hudebníka, nešťastně zamilovaného do chudé servírky Marinette, která se doma stará ještě o dva malé sourozence (a touží po své pohádce prožité ve velkých večerních šatech, které vídá ve výloze obchodního domu).
Po sérii veselých i tragikomických nedorozumění ovšem všechno dobře dopadne. Hodinka a půl dokonalé vánoční nostalgie. Titulní Bécaudova píseň Le Pays d’ou je viens se ve své době stala obrovským mezinárodním hitem.
Stačí jen několik prvních tónů z úvodní scény a v těle se vám začne rozlévat klid. Filmová verze jednoho z nejoblíbenějších románů vůbec je i díky skvělým hereckým výkonům ultimátním feel-good snímkem. Nejen o Vánocích.
Navíc – filmem z roku 2005 si můžete spravit chuť po nedávno uvedeném a ne příliš vydařeném seriálu Black Doves (Černá holubice), kde stejně jako v tomto filmu ztvárnila hlavní roli Keira Knightley.
Na knížkách Astrid Lindgren jsme vyrůstali snad všichni. Tahle moderní seriálová adaptace klasiky z roku 1981, kterou Švédové natočili pro Netflix, ale rozhodně není pro děti, místy má až hororový nádech. Zároveň však nabízí skvělé výkony dětských herců, nádhernou švédskou krajinu, krásnou hudbu a díky občasnému sněhu i vánoční atmosféru.
Francouzský snímek z roku 2004, režírovaný Christophem Barratierem, přináší příběh plný naděje, lidskosti a hudby, která léčí duši. Děj se odehrává v poválečné Francii na internátní škole pro chlapce s problematickým chováním. Prostředí je drsné, řád je tvrdý a život mladých chlapců se zdá být bez špetky radosti.
Film však předkládá poselství o důležitosti druhých šancí, o víře v lidský potenciál a o tom, že každý z nás potřebuje jen trochu porozumění a vedení, aby mohl změnit život třeba od základů. Slavíci v kleci dojmou svou čistotou, dechberoucí hudební složkou a ukážou, že krása a naděje se dají najít i tam, kde byste je nejméně čekali.
Opravdu dobrých vánočních filmů vzniklo v posledních letech minimum. Tohle je jeden z nich, a přece ho skoro nikdo neviděl. V kinech relativně prošuměl a pak ho uvedla platforma SkyShowtime, kterou má v Česku jen zlomek diváků. Škoda.
Tenhle jímavý příběh profesora-outsidera, jenž musí přes vánoční prázdniny dohlížet na studenty, kteří zůstali na univerzitním kampusu, si vás snadno získá, je melancholický i relaxační, přitom ne podbízivý. A vánoční.
Však ho také natočil Alexander Payne, který podobné věci umí, stačí vzpomenout na známou Bokovku, a odměnou mu tentokrát bylo pět oscarových nominací.
I když se to na první pohled nemusí zdát, je právě tohle ideální film do relaxačních časů. Chytrá, svižná a zábavná krimikomedie je plná sarkastického a suchého britského humoru.
Mladý Brad Pitt (miluju) jako nepochopitelný cikánský boxer, Jason Statham v jedné z jeho nejlepších rolí a přesvědčivý Benicio del Toro – tihle všichni podávají výkony, které vás vtáhnou do příběhu. Jejich charaktery jsou natolik ikonické, že si je budete pamatovat ještě dlouho po zhlédnutí.
Ač je film plný slunce a léta, tak ve mně vždy vánoční náladu vyvolá. Pravděpodobně za to může prázdninová atmosféra Barcelony a výběr hlavních aktérů. Každopádně si u toho člověk skvěle odpočine, a navíc je skvělé vidět energii a jiskření, které je ve filmu znát od začátku do konce. A kdo má rád humor a rukopis Woodyho Allena, neměl by si to nechat ujít.
Zbožňuji všechno od Quentina Tarantina a svým způsobem je tohle vánoční film, protože se odehrává o Vánocích či těsně před nimi (zmiňuje to v jednom dialogu například postava Michaela Madsena). I zasazení do zasněžených hor Wyomingu umocňuje zimní atmosféru. Pravda, je to film plný násilí, ale to nechybí třeba ani ve Smrtonosné pasti. Nebo Sám doma.
Chcete-li něco více rodinného, naposledy mě příjemně překvapil španělský animák Klaus z roku 2019 od Netflixu. Opravdu hezká a vtipná pohádka o tom, jak vznikl Santa Claus.
Všimli jste si, že Vánoce v tradičních vánočních filmech prakticky nenajdete? I v takových Pelíškách se jen mihnou. Ale ne ve Smrtonosné pasti! Ta se odehrává celá výlučně na Štědrý den. Takže Yippee Ki Yey, motherfuckers!