Nomádský život. Hodit všechny starosti za hlavu, mít sbalené všechny potřebné věci, sednout za volant, nastartovat a vyrazit na několikaměsíční cesty, ba přímo expedice. Užívat si svobody, dobrodružství a notné dávky luxusu k tomu.
Tak přesně tohle všem náročným dobrodruhům nabízí česká parta pod značkou XRV Adventures, která už dekádu staví expediční offroad náklaďáky na míru, se kterými můžete projet celý svět. Od nehostinné Sibiře až po roadtripy otevřenou Amerikou.
Slavní cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka by při tom pukli závistí. Obytná auta XRV Adventures totiž mají vše, na co si vzpomenete. Od sprch s toaletou přes plně vybavenou kuchyň s jídelním stolem, ložnici, moderní multimediální zábavu až po ostrovní výrobu elektřiny i tepla, podlahové topení, filtraci vody, internet… A brzy budou umět těžit i bitcoiny.
„Děláme vše absolutně podle přání zákazníka. A v té nejvyšší možné kvalitě,“ říká k tomu jeden ze zakladatelů značky Petr Manich, když si zrovna v dílně firmy v Dolních Břežanech kousek za Prahou prohlížíme offroadový kolos Mercedes Benz Arocs 5.
Do něj se bude vůbec poprvé montovat dosud nejvýkonnější horkovodní topení, které bude vytápět celý obytný prostor včetně toho nákladního.
„V nadsázce říkám, že to bude první auto s jaderným reaktorem. Má až osmnáct kilowattů,“ vypichuje Manich a při tom jej zatím vedle auta nachystaného k instalaci až láskyplně pohladí.
Příběh Petra Manicha a jeho byznysového kolegy Davida Císaře je o tom, jak se z hobby může postupem času stát zajímavý byznys. Dvojice už jeden byznys přitom má, více než dvě desítky let vlastní eventovou agenturu.
Nikdy je ovšem nespojovala jen práce, ale ve volném čase i záliba v roadtripech, které nejdříve absolvovali v obytném voze německé značky Hymer. Před patnácti lety se ale rozhodli s pomocí sil svých známých postavit vlastní obytný offroad automobil. A nebyli to žádní troškaři.
„Za šedesát tisíc korun jsme tehdy od jednoho soukromníka koupili bývalý přenosový nákladní vůz České televize, pro který jsme si jeli až k ukrajinským hranicím. Ve voze byly ještě zbytky techniky, například pro kazety VHS,“ vzpomíná Manich.
Vůz si během pár měsíců přestavěli na obytný a vyrazili s ním na mnohaměsíční cesty po celé Evropě a severní Africe, kam se mnoho evropských nomádů přemísťuje každou zimu za slunečným a teplým počasím.
„Auto sice vypadalo pěkně, ale mělo své mouchy,“ přiznává Manich. „Tak jsme ho prodali a koupili si starší liazku, kterou už jsme se rozhodli udělat profesionálně a perfektně. Pak nás napadlo, proč bychom si paralelně nemohli postavit i druhý vůz a potom jej třeba prodat?“ vzpomíná Manich na samé počátky byznysu, který ale Petr s Davidem stále berou hlavně jako hobby.
Dnes v dílně XRV Adventures stojí šest vozů, kolem nichž pravidelně pobíhá a připravuje je pro nomádské cesty zákazníků šest techniků.
Jeden čeká na takzvanou svatbu, tedy osazení obytného boxu na svůj podvozek, ve dvou technici zrovna rozvádějí elektřinu, další tu jsou kvůli dodatečným úpravám nebo jsou zazimovaná před svým dalším dobrodružstvím.
Všechny jsou s náhonem 4 x 4, ovšem každý na trochu jiném podvozku jako například Iveco Eurocargo nebo zmíněný Mercedes Benz Arocs 5 ukrývající se pod označením XRV 615, respektive XRV 718.
Po celé republice jich většinou v charakteristické šedé barvě jezdí dvanáct, právě tolik jich v Břežanech za pět let komerční existence sestavili.
Nejde ovšem o žádné drobečky. Tyto vozy jsou vysoké tři a půl metru a jejich délka přesahuje i deset metrů. Jejich hmotnost převyšuje patnáct tun, a je tedy jasné, že na tyhle „offroadové bestie“ je potřeba řidičák na nákladní vozy, tedy skupiny C.
„Na druhou stranu ale pro ně neplatí omezení týkající se zákazu vjezdu nákladních vozů do měst, stavíme je jako osobní vozy nad tři a půl tuny,“ vysvětluje Manich už při povídání nad šálkem čaje.
Benefitem XRV Adventures pro zákazníka je, že tady mu udělají vše přesně podle jeho přání. Umějí i to, s čím je jiné firmy posílají pryč s tím, že je to nemožné. „Vždy se tu snažíme najít řešení, vyhovět přání zákazníka, i když se to zprvu zdá nemožné.“
„V podstatě každá součástka či vybavení auta je upravená a přizpůsobená zákazníkovi, i proto nám postavit celý vůz trvá šest až osm měsíců,“ vysvětluje Manich s tím, že v současnosti v šesti lidech zvládnou postavit čtyři vozy ročně. Od toho se odvíjí i cenovka. Nový plně vybavený expediční vůz vašich snů vyjde na deset až patnáct milionů korun.
„Jsme stejně drazí jako německé firmy, které na trh dodávají standardizované vestavby. My děláme opravdu vše na míru,“ popisuje Manich přidanou hodnotu XRV Adventures s tím, že roční tržby podniku dosahují k padesáti milionům korun.
Tato auta ale nejsou pro každého, člověk musí mít nomádství v krvi. „Mezi naše zákazníky například patří lidé typu preppeři. Zkrátka lidé, kteří se připravují na přežití i v případě apokalypsy,“ přibližuje Manich cílovku XVR Adventures.
„Oslovují nás i podnikatelé, kteří se pohybují v IT byznysu, zároveň ale vyznávají práci na dálku odkudkoli a holdují nomádství. V našich autech se navíc dá žít celoročně,“ pokračuje.
V obytných truckách XRV Adventures proto na několika desítkách metrů čtverečních najdete vše, co byste našli v klasickém bytě. Toaletu, sprchu, topení, díky Starlinku stabilní připojení k internetu i v těch nejodlehlejších místech, plně vybavenou kuchyň včetně trouby nebo digestoře, ložnici, každý vůz je pak i energeticky ostrovní, když má na střechách solární elektrárnu dodávající přes dva a půl kilowattpeak hodin.
A pro ty největší nadšence se chystá i instalace zařízení pro těžbu bitcoinů.
„První dva vozy co nevidět dostanou i bitcoinové minery. Protože když se auto využívá jen dva tři měsíce v roce, tak i když jen tak stojí, solární panely neustále vyrábějí elektřinu. Tak proč její přebytky nevyužít právě k těžbě bitcoinů,“ popisuje Manich, čím vším se snaží jít zákazníkům naproti.
Offroady mají zejména pro milovníky samoty jednu nespornou výhodu, dostanou se s nimi tam, kam na čtyřech kolech nikdo jiný. Tato výhoda se ovšem mění v nevýhodu právě tehdy, pokud se něco stane a v okolí není nikdo, kdo by pomohl.
I na to v XRV Adventures myslí a vše raději pojišťují dvakrát. Pokud selže elektronika, je vždy možné ji obejít manuálním režimem či jiným způsobem.
Při zapadnutí vozu zase může pomoci naviják s hákem, nádrže na naftu pak mají expediční trucky zdvojnásobený objem až na pět set litrů, aby se tak často nemuselo tankovat. To se hodí obzvláště v odlehlých místech, kde jsou nutné dlouhé přejezdy.
Přece jen, mnohatunový kolos má průměrnou spotřebu kolem pětadvaceti litrů na sto kilometrů a při průjezdu terénem se toto číslo dokáže i pořádně znásobit.
Obytné trucky nejsou o spěchu. Když s nimi projíždíte náročnějším terénem, stejně nemá smysl jet více než patnáct kilometrů za hodinu, což poznáváme na vlastní kůži při následné projížďce v osmnáctitunovém Mercedes-Benz Arocs 5.
A když už si najdete své panenské místo k rozjímání nebo pro home office v přírodě, můžete na něm rovnou zůstat několik dní. Energeticky nezávislý truck vám to umožní, stačí mít jen dostatek zásob jídla a pití. Dostatek užitkové i pitné vody i v zimě na horách zajistí až pětisetilitrové mrazuvzdorné nádrže včetně filtrace vody.
Expediční obytné náklaďáky to konkrétně v Evropě nemají kvůli své velikosti nejjednodušší, někde se nedostanou ani do kempů, a to z prozaického důvodu, že se tam kvůli úzkým nájezdům nevytočí. Pro kempy ale stejně nejsou určené, více se hodí na takzvaný freekemping, tedy volné stání v přírodě.
Taková místa i v souvislosti s boomem zájmu o obytné vozy z dob covidové pandemie v celé Evropě fakticky mizejí. A to zejména v té západní i v takových nomádských baštách, jako je Portugalsko nebo Španělsko, světlou výjimkou svobody jsou pak skandinávské nebo balkánské státy. Nebo se vydat ještě dál na východ, do Ázerbájdžánu.
Právě tam chce Petr Manich umístit jeden truck a mít ho po leteckém přiblížení jako výchozí bod pro výjezdy do střední nebo jihovýchodní Asie. Druhý by pak chtěl převézt do Spojených států a projet si nejen je, ale také Kanadu.
Nebo směrem do Jižní Ameriky, kde už také dříve byl. „Je to pro nás stále hlavně hobby a životní styl,“ podotýká Petr Manich. I proto ani nechce dodávat sto vozů ročně jako někteří zahraniční konkurenti. Jak sám na závěr říká, bohatě by mu stačilo, kdyby produkci zdvojnásobil k deseti truckům ročně. Koneckonců, dílnu má na to už dnes připravenou.
