„C’est une catastrophe!“ Krátká a výstižná věta zaznívá příkře z úst většiny burgundských vinařů při dotazu na letošní sklizeň. Moc deště, málo větru, vlhko na vinicích, malé výnosy. Tak by se v kostce daly shrnout problémy letošního roku. Platí to stejně pro severní oblast Côtes de Nuits, jako pro jižní Côtes de Beaune, pro červená i bílá vína. Mnoho z vinařů přišlo o padesát až sedmdesát procent své roční produkce. To není dobrá zpráva ani pro vinaře, ani pro milovníky burgundských vín.
A přitom to už vypadalo, že se blýská na lepší časy. Po hubených letech minulého desetiletí a katastrofálních jarních mrazech v roce 2021, přišly s ročníky 2022 a 2023 roky hojnosti. Ceny těch nejdražších burgundských vín nejenom že přestaly růst, ale ony začaly i klesat! Něco dlouho nevídaného. Ze svého vrcholu na konci roku 2022 ubraly celou čtvrtinu ceny. A to jsou na dnešním trhu stále ještě pouze vína z roku 2022. Ročník 2023 se objeví až příští rok.
Má smysl čekat na další pokles, nebo ve světle letošní špatné sklizně raději rychle doplnit sklep, protože lépe už bylo a ceny zase brzy půjdou vzhůru?
Slavné grand cru Clos de Vougeot má padesát hektarů a více než osmdesát vlastníků.
Ve Francii není nic úplně jednoduché. A o vínech z Burgundska to platí dvojnásob. Kořeny dnešní situace lze nalézt až v roce 1804. Tehdy začal platit Napoleonův zákoník, který určil, že všichni potomci dědí rovným dílem. Začalo tak období dělení pozemků, které trvá již více než dvě stě let. Pro srovnání v Bordeaux napoleonský zákoník neplatil a dědil vždy pouze nejstarší potomek. A jaký to má dopad na dnešního milovníka burgundských vín? Z pohledu ceny a dostupnosti zásadní!
Srovnejme třeba slavné burgundské grand cru Clos de Vougeot. To má padesát hektarů a dnes více než osmdesát vlastníků. Naproti tomu Chateau Palmer z oblasti Margaux v Bordeaux má obdobnou rozlohu, ale jediného vlastníka. Chateau Palmer se ročně vyprodukuje 120 tisíc lahví vína stejné kvality. Naproti tomu na Clos de Vougeot každý vlastník vyprodukuje pouze několik tisíc lahví ročně. Samozřejmě ne všechny stejné kvality. 120 tisíc lahví ročně již dokáže uspokojit nějakou poptávku. Těch pár tisíc lahví Clos de Vougeot od madame Leroy nebo sester Mugneret Gibourg stěží.
Na Dálném východě se z nejlepších burgundských vín navíc stala záležitost společenského statusu. Někteří konzumenti jsou ochotni zaplatit cokoli, aby mohli svým přátelům při večeři servírovat třeba Chambertin nebo Clos de Beze od Armanda Rousseaua. Bez mrknutí oka tak létají tisíce eur za jednu lahev.
Hektar vinice klasifikované jako premier cru v Burgundsku má cenu milionu eur! U bílých vín dokonce přes dva miliony!
Jestliže lahev grand cru burgundského vína stála v roce 2005 čtyřicet eur a v roce 2015 sto padesát eur, dnes jsme minimálně na třech stech až šesti stech eur. Ani ti nejbohatší již dnes nepijí burgundské grand cru běžně. Ceny premier cru a vesnických vín samozřejmě rostou také.
Skvělá zpráva pro burgundské vinaře? Ne tak docela. S cenou vín roste i cena pozemků. Hektar vinice klasifikované jako premier cru v Burgundsku má dnes cenu jednoho milionu eur! U bílých vín dokonce přes dva miliony eur! Dědická daň se počítá z tržní ceny a je závratných 45 procent. Jednoduché pravidlo dnes zní: abyste zaplatili státu dědickou daň, potřebujete minimálně pět úspěšných sklizní, nebo musíte část svých vinic prodat.
To se také v mnoha případech děje a kupujícími jsou povětšinou bohatí podnikatelé, velké korporace nebo pojišťovny. Vinaři se bouří a žádají změnu. Není jim to ovšem moc platné. Z výnosů dědické daně se financuje totiž francouzský sociální systém. Současná politická garnitura má poslední dobou trochu jiné starosti a vinařů je málo, aby se jejich problémy zabývala.
I nejzarytější milovníci burgundského vína přiznávají, že burgundská vína jsou příliš drahá, příliš volatilní ve své kvalitě, okamžik optimální lahvové zralosti je u nich krátký a je těžké se k nim na trhu vůbec dostat. Kdybychom se přenesli v čase zpět třeba třicet let, slyšeli bychom úplně stejné nářky. Tak proč se prostě nezaměřit na jiné oblasti a jiná vína?
Burgundská červená a bílá vína jsou ve své nejlepší podobě ta nejmajestátnější, nejelegantnější a nejpožitkářštější vína světa. Nejsou o síle a plnosti. Jsou o eleganci, harmonii a rafinovanosti. Ne nadarmo se říká, že ač je vaše cesta světem vína jakákoli, nakonec skončíte v Burgundsku. Dobrá zpráva je, že pokud tam ještě nejste, potom nejste na konci (respektive v půli) vaší cesty.
Katastrofická sklizeň nepochybně nasměruje ceny burgundských vín k dalším rekordům.
Burgundský „mikrokosmos“ je totiž tak složitý, že ho kromě pár vyvolených vlastně nikdo nezná a ani pojmout nemůže. Pokud vám to někdo tvrdí, s největší pravděpodobností si hodně vymýšlí. Zde platí, že vše nepoznané, nedokonalé a stále čekající na své objevování je v našich očích a srdcích krásné a žádoucí. Vše známé, zřejmé a objevené se stává nudným a fádním. A to je součást půvabu těchto vín.
Současný pokles cen lze ve světle všeho vyřčeného považovat jen za jakousi dočasnou slevu, kterou je potřeba bezezbytku využít. Tedy pokud to s burgundskými bílými a červenými myslíte vážně. Katastrofická sklizeň letošního roku nepochybně nasměruje ceny burgundských vín k dalším rekordům.
Nezoufejte však, až se vše sejde a zažijete ten úžasný okamžik se skvělým burgundským vínem, zapomenete na to, že s každým douškem přispíváte do francouzského sociálního systému a že je to vlastně všechno „une catastrophe“! Život je příliš krátký na to, abychom pili průměrná vína.
