Psát v Praze o zajímavé architektuře, urbanismu a dobrých příkladech veřejného prostoru je občas těžké. Krásné vize z obrázků, o nichž jejich autoři i politici před volbami rádi květnatě mluví, mají často k realizaci tak daleko, že běžný Pražan už dávno na jakékoli očekávání něčeho nového rezignoval.
Palachovo náměstí, Malostranské náměstí, moderní vlakové spojení na letiště… To všechno je zatím jen na papíře nebo na úplném začátku a přicházejí nové a nové důvody, proč projekty odsouvat. Přitom o nových, krásných místech, které Česko posouvají dopředu, ve Forbesu tak rádi píšeme.
A když už něco funguje, lidé to mají rádi a navíc je to i po vizuální stránce zajímavé, stává se, že se náhodou odněkud z hlubin vyklube důvod, proč to zaříznout.
Letos v létě takhle musela kvůli chybějícímu razítku zavřít léta fungující karlínská Kasárna. A doposud neotevřela. A teď něco podobného hrozí „kostkám“ od architekta Karla Pragera v Emauzích, v nichž sídlí pražský Institut plánování a rozvoje (IPR) a kde od roku 2017 funguje i Centrum architektury a městského plánování, zkráceně CAMP.
Na chátrající komplex budov ze sedmdesátých let, který nutně potřebuje opravu, má město vypracovaný projekt rekonstrukce včetně platného stavebního povolení a několik let počítá s tím, že na něj vyčlení peníze. Už samotné stavební povolení je přitom v pražském kontextu úspěch.
Při přípravě rozpočtu na příští rok si ale současný radní za ODS Zdeněk Kovářík, který má v gesci finance a ze svého předchozího působení na radnici Prahy 4 je známý tím, že kvůli pár parkovacím místům torpéduje budování tramvajových tratí i přechodů pro chodce, řekl, že peníze na opravu areálu nedá. Kvůli tomu hrozí, že Praha Pragerův areál nechá chátrat dál nebo ho prodá. V obou případech se bude muset IPR i s CAMP stěhovat.
Ač se mi osobně Pragerovy kostky líbí, nechám architektonickou stránku na vedlejší koleji, protože tu umějí lépe posoudit jiní. Co posoudit dokážu sám, je to, když někdo vybuduje místo, které je něčím výjimečné a kde se člověk cítí dobře. A to i přesto, že budovy rozhodně nejsou po stavební stránce v kondici.
Když jsme s rodinou ukazovali Prahu příbuzným z New Yorku, vzali jsme je i do CAMP. Byli nadšení a obdivovali, že tu máme místo, kde se veřejnost může seznamovat s připravovanými developerskými projekty, architekturou a urbanismem. A ještě si u toho dát výborné kafe.
To, že někdo obdivuje části Prahy, které nepostavil Karel IV. nebo které nezobrazují tančícího Freda s Ginger, přiznejme si, zas tak časté není. Tak až návštěva z New Yorku do Prahy zavítá příště, budu jim moct říct, že jsme něco, v čem jsme byli světoví, zrušili proto, že se to radnímu pro rozpočet nelíbí a nechce dávat peníze na nic, co nesouvisí s automobilovou dopravou.
A příbuzní si tak můžou Česko zase v klidu spojovat s pivem, knedlíky, pornem a prostitucí, jak na říjnové konferenci Lepší Česko trefně glosoval nejúspěšnější Čech v globálním marketingu Radim Svoboda.
Jasně, rozpočet Prahy je otázka priorit a není nafukovací. Rekonstrukce, která má vyjít na zhruba 1,16 miliardy, není vůbec nízká položka. Osobně také nezazlívám soukromým investorům, když se rozhodnou zbourat stavbu, která už je za zenitem a pro kterou již prostě není využití. Aspoň může vzniknout něco nového.
Jenže v případě majetku města, který rozhodně není prázdný a nevyužívaný, jde podle mě o jiný případ. V CAMP se ročně koná přes čtyři sta akcí od velkých výstav zásadních projektů přes přednášky architektů, promítání filmů, akce a příměstské tábory pro děti až po oblíbený Signal Festival. Roční návštěvností kolem 120 tisíc lidí se může srovnávat třeba se Staroměstskou mosteckou věží na Karlově mostě. A ve zbytku areálu pracují zaměstnanci IPR. To má od prázdné budovy bez potenciálu hodně daleko.
Pokud chce radní Kovářík šetřit, působí pak navíc poněkud pokrytecky, když k nedávné kauze ředitele pražského magistrátu, jenž přiznával své asistence téměř milionové odměny, vzkáže jeho spolustraník a primátor města Bohuslav Svoboda veřejnosti, která se ptá, zda Prahou placený úředník nezneužil svého postavení, jen to, aby nezáviděla.
S takovým přístupem v Praze tu filharmonii asi opravdu nepostavíme.
