Pompézní oslavy 35. výročí podivného státního převratu, který jsme si navykli nazývat sametovou revolucí, probudily v mé paměti živé vzpomínky. Pád totalitního režimu jsem tehdy považoval za nutný a uvítal jsem jej. Ani dnes jej nelituji, byť různé jeho výsledky se liší od mých tehdejších očekávání. Nicméně mediální obraz celého období našich dějin od Pražského jara přes okupaci, normalizaci až do „sametu“ se ustálil do podoby, která vyhovuje vládnoucím vrstvám, ale není úplně věrná. Například upadlo v zapomenutí, že aktivním účastníkem československé delegace v Moskvě z 23.srpna 1968, vedené prezidentem Ludvíkem Svobodou, byl také tehdejší předseda Čsl. strany socialistické Bohuslav Kučera. Bez povšimnutí zůstává skutečnost, že jeho strana, z jejíhož balkonu mluvil jeho nástupce Jan Škoda (Melantrich byl majetkem strany) již není součástí české politické scény.
