Na soukromou akci a výstavu známek v Praze přilákal David Feldman některé z nejbohatších Čechů. Sedmasedmdesátiletý irský filatelista je ve svém oboru naprostou legendou, vydražil ve své době i nejdražší známku světa.
Na jedné listopadové večeři se v Praze sešly nejspíše desítky miliard korun. Tedy alespoň z hlediska majetku, který jeho účastníci vlastní. K jednomu stolu je dostal David Feldman, jeden z nejprominentnějších filatelistů na světě. Ten se v českém hlavním městě ocitnul z byznysových důvodů.
„Mám v Praze dva dlouhodobé, velmi dobré klienty, kterým jsem přijel udělat menší soukromou prezentaci. Mého kolegu napadlo, že z toho uděláme večeři, a tak se stalo,“ vypráví v jednom z pražských hotelů Feldman o akci, na které se objevilo hned několik jmen z žebříčku Forbes nejbohatších Čechů.
Podle Feldmana je mezi nimi i pár takových, jejichž sbírky známek dosahují hodnoty přes sto milionů korun. Asi nejvíce veřejně známým sběratelem je textilní průmyslník Zdeněk Matějovský, jehož sbírka mimo jiné čítá třeba i slavného rumělkového Merkura z roku 1856.
Byznysová smetánka si přišla poslechnout rady od muže, který vydražil v roce 1996 tehdy nejdražší známku světa: žlutou švédskou Treskilling za 2,3 milionu dolarů. Tehdy Feldmana tato částka dostala do Guinnessovy knihy rekordů. Upraveno o inflaci by dnes šlo o pět milionů dolarů.
Feldman má jakožto aukční specialista ostatně na svém kontě čtyři z deseti nejdráže prodaných známek v historii. Na své české zastávce nabídl potenciálním novým klientům a potenciálním investorům svůj unikátní vhled do oboru, který točí miliony dolarů kolem titěrných potištěných kousků papíru.
Ale také odvyprávěl svůj životní příběh protkaný nejdražším artiklem v poměru ceny k váze.
V padesátých letech minulého století se Itálie po prohrané druhé světové válce zmítala v inflační krizi. Neúprosné snižovaní hodnoty peněz hnalo Italy do světa alternativních investic. Kupovaly se hodinky, šperky, vzácné obrazy či mince. A taky poštovní známky.
S těmi začínal v malém kšeftovat až v dalekém Dublinu tehdy náctiletý David Feldman. Od vyměňování si známek s kamarády se dostal k založení filatelistického spolku Shamrock Stamp Club, který skrze poštovní objednávky se známkami obchodoval, a otcové movitějších dětí vykupovali jeho sbírky ve velkém.
A pak přišla zápletka jak z románu od Agathy Christie. Za Feldmanem a jeho rodinou v roce 1950 přijela bohatá sestřenice ze Spojených států, která přes Irsko jezdila za svým přítelem do Itálie.
O zálibě svého mladého bratrance se mu zmínila. A tak dostal ještě ani ne patnáctiletý kluk z Dublinu patnáct set liber, na svou dobu skutečný balík peněz, aby sehnal známky z Vatikánu v top stavu, tak jako by dorazily čerstvé na poštu.
„Jenže jsem zjistil, že ty se sehnat nedají. Sestřenice mezitím ale odjela a mně, třináctiletému klukovi, zůstalo v ruce malé jmění,“ vzpomíná filatelista.
„V tu chvíli jsem dostal možnost vybudovat skutečný byznys. Jako první jsem začal kupovat irské známky z roku 1922, popsané v původní gaelštině. Na aukci jsem si všiml, že někteří kupci za ně nabízejí velké peníze, aniž by o nich skutečně něco věděli. A tak jsem se vlastně stal odborníkem na irské známky.“
Feldman si rychle začal dávat věci do souvislostí. Ke známkám ho přivedli irští katoličtí kněží, kteří příznačně vyhledávali známky spojené s Vatikánem, Římem či katolickými motivy. V dalších částech světa, nejvíce v Americe, byla zase silná komunita lidí irského původu, které přirozeně přitahovaly historické odkazy jejich domoviny. A kde je zájem, je i ochota platit.
V roce 1968 vydal dnes už ikonickou Příručku irské filatelie, jejíž kopii obdržel i tehdejší irský prezident Eámon de Valera a která se stala v Irsku nejprodávanější literaturou faktu.
Od začátku sedmdesátých let je už ale Feldmanův život spojený se Švýcarskem, odkud také řídí svůj aukční byznys, který bývá vzhledem k objemu ceněn jako třetí největší na světě.
Nedraží totiž jenom známky. Na kontě má i rekordní prodej hodinek Le Calibre od Patek Phillipe za více než 110 milionů korun či secesní vázu od Émila Gallého za více než třicet milionů korun.
A co že to vlastně slavný filatelista českým miliardářům radil? „Pokud máte v životě nějakou vášeň, měli byste ji následovat. Třeba skrze filatelii jako já. Skutečná hodnota známek spočívá v tom, že je někdo jejich vášnivým sběratelem, bez toho by je nikdo nechtěl koupit a neměly by cenu,“ říká Feldman.
Obyčejné hromadění známek a jejich nákup na základě prodejních statistik je podle něj bezduchá investiční strategie. Ten pravý úspěch se dostaví až ve chvíli, kdy máte se svou sbírkou skutečné emocionální pouto, více, co a proč chcete sbírat.
Koupíte si první známku, protože vás něčím zaujme. Začnete o ní zjišťovat víc a pocítíte potřebu koupit si další, které na její příběh navazují. Tak podle Feldmana vzniká vášeň. „Je to taková malá rakovina. Ale jen v tom nejlepším slova smyslu,“ směje se při vyprávění.
Stejně jako v Itálii padesátých let, mají i dnes známky coby investiční artikl své místo v portfoliu těch nejmovitějších lidí světa. „Známka je malá, lehká. V knížce ji můžete převážet ze země do země a nikdo si toho ani nevšimne,“ popisuje Feldman jedno z lákadel investic do známek.
Z Prahy si známý filatelista odváží také jeden suvenýr typický pro českou filatelii. Zelené panorama Hradčan, které vycházelo mezi lety 1918 až 1922, nakreslil pro tehdejší první československé známky Alfons Mucha. Známku Feldman dostal na večeři jako dar.
Věnuje se klasické filatelii, která se zabývá známkami od jejich vzniku v roce 1840 až do konce 19. století, známky z českých zemí tak prý zná jen pod hlavičkou rakousko-uherského mocnářství.
Navzdory tomu, za jak stabilní investiční sektor je filatelie považovaná, má své skryté mechanismy, které umějí trh s určitým typem známek rozpohybovat. Sběratelé totiž své sbírky většinou staví podle určitého klíče, ať už podle země původu, kontinentu, či historické éry.
Sám Feldman se poddal svému irskému původu. Nesbírá sice přímo irské známky, ale zato všechny zelené ze všech koutů světa. Říká tomu smaragdová kolekce.
Když se pak podle něj sejdou dva silní kupci zajímající se o stejný segment, žene to ceny nahoru. Což přitáhne další nové zájemce a trh se zahřívá.
Nakonec ale skončí většina známek v dlouhé roky budovaných sbírkách a z trhu třeba i na dekády zmizí. Když pak sběratel zemře a rodina se rozhodně sbírku prodat, objeví se najednou na trhu obrovské množství dlouho neviděných kousků.
Podle Feldmana je jedním z problémů filatelie konkurence. „Děcka dnes mají kartičky Pokémon, Magic The Gathering nebo sportovní karty. A to všechno se dnes prodává za velké peníze. Kdybych dnes vyrůstal já, asi bych je také sbíral. A kdyby moji kamarádi v dětství sbírali Picassa, byl bych sběratelem Picassa,“ říká věcně Feldman.
Na evropských trzích potenciál vidí stále. Na rozdíl od Španělska, Portugalska či Francie, které už si růstovými fázemi prošly, vnímá silný nástup ekonomicky silných polských sběratelů, kteří jsou zároveň patrioti. Podobné je to prý v Česku nebo v Rusku.
Oproti tomu třeba země Blízkého východu sběratelskou tradici nemají, a tak tam podle Feldmana i přes velkou kumulaci peněžních prostředků filatelii pšenka nekvete.
„Mám pro to svou osobní teorii. Beduínský životní styl pro budování sbírek nepoložil základy. Oproti tomu silnou tradici má v severských zemích, kde lidé zimy trávili uvnitř. A hromadili knihy či právě známky,“ domnívá se David Feldman.
Národní cítění je pro sběratelství známek klíčové. Jak poukazuje sám Feldman, sběratelé se nejčastěji zaměřují na své národní sbírky. „S jednou výjimkou a tou je Velká Británie. Tam totiž s vydáváním známek začali, takže to zajímá všechny sběratele,“ vysvětluje.
Nakonec je totiž celý filatelistický svět postavený na příbězích. Zemí, národů, umělců, známek, ale i jejich předchozích majitelů. Odvyprávět umně story dražené známky je podle Feldmana tím nejlepším způsobem, jak kolem ní vytvořit ten pravý šum a vzrušení.
Jen se to podle něj prý dnes dělá hůře než dříve. Filatelistické dražby bývaly velké události se stovkami přihazujících, měly svou neopakovatelnou atmosféru sešlosti těch nejlepších sběratelů.
„Internetové aukce nám samozřejmě přivedly na jedno místo kupce z celého světa. Duch aukčních síní ale o něco ze své podstaty přišel,“ konstatuje světová filatelistická kapacita.
