Tip na výstavu, kterou byste neměli zmeškat? Co takhle mexický autor, který patří mezi sběratelsky nejvyhledávanějšího umělce na světě – Bosco Sodi. Jeho výstava pod názvem Transmutations je do 8. listopadu k vidění v DSC Gallery.
Své obrazy do Prahy přijel nainstalovat sám. Trvá na tom pokaždé, když někde vystavuje. Jeho minimalistické malby zaujmou povrchem, který připomíná planetu Mars, natolik je strukturální.
Díla vznikají za použití přírodního pigmentu a barvy jsou natolik intenzivní, až mi vybaví vzpomínku na čtvrť Coyoacán v Mexico City. Tady žila a tvořila Frida Kahlo a Diego Rivera, umělci, kteří se vyjadřovali úplně jiným výtvarným jazykem než Bosco Sodi.
I přesto mají společný nejen původ, ale také vztah k barvám. Jsou pro ně nástrojem vyjadřování určité nespoutané živelnosti, kterou okusíte na vlastní kůži, když se do Mexika vypravíte.
„Máte pravdu,“ přitaká mi Sodi, který je velmi hrdý na to, že je Mexičan, ačkoli jeho ateliéry se nacházejí nejen v rodné zemi, ale také v Japonsku a New Yorku. Rozdílná prostředí ho inspirují, obzvlášť japonskou estetiku wabi-sabi přijal za svou.
„Cítím pomíjivost už od dětství. Rodiče mě vychovávali k umění, podporovali, abych vnímal nejrůznější díla. Umění miluju, ale nedá se srovnat se silou, kterou člověku dokáže vyjádřit příroda,“ vysvětluje Bosco Sodi, který rád tráví část léta také v Řecku, kde podle svých slov medituje na břehu moře.
Proč je tento skromný muž, který si nijak nepotrpí na módu (ukazuje mi tenisky, které prý nosí přes deset let), takovou hvězdou současného umění?
Zastupují ho nejvlivnější galeristé světa, například Kasmin a Cardi Gallery z New Yorku, objevuje se na přehlídkách, jako je Art Basel, sběratelé kupují jeho díla, která představují vrstvení pigmentu a hlíny, za nižší jednotky milionů korun.
„Možná sběratelé cítí při pohledu na moje plátna to, co já. Přírodu, která prostupuje člověkem. A velký klid, který pramení z pokory uvědomění, že jsme jen malé zrnko prachu v celém obrovském kolosu,“ zamyslí se muž, který svou techniku objevil náhodou.
Evokovala mu kroužek keramiky z dětství, kam ho zapsala matka, co chtěla pomoci svému synovi, který trpěl poruchou čtení i pozornosti, aby se dokázal uklidnit.
„Jsem otevřený tomu, že když tvořím, nemám nad dílem kontrolu. Když začnu pracovat s pigmentem a hlínou, je to, jako by vznikala socha, kterou rámuje plátno,“ vysvětluje Bosco Sodi.
Díky tomu, že nepracuje s žádnými syntetickými materiály, je podle něj každé plátno „živým originálem, který má vlastní způsob bytí“.
A diváci na tento živelný, intuitivní způsob tvorby slyší. Už krátce po zářijové instalaci, kdy Bosco Sodi osobně pověsil svoje plátna do DSC Gallery (ostatně, nepracuje ani s žádnými asistenty a vše si chce připravovat sám), bylo několik obrazů ihned zamluveno budoucími kupci.
„Víte, co je na tom nejzábavnější? I komerční aspekt mého díla je mimo moji kontrolu. Komu se líbí, kolik za něj zaplatí. Já jsem všechny obavy pustil a jen se nechávám unášet proudem kreativity. A když to nepůjde, půjdu si zase sednout na břeh moře,“ přemítá.
