V sobotu jsem šla na George Square v Glasgow na protirasistickou demonstraci, která byla uspořádána jako protiváha plánovaným protiimigračním protestům krajně pravicových skupin. Byla to obrovská a silná akce, na níž se sešly tisíce lidí, aby vyjádřily solidaritu s uprchlíky, Palestinci a všemi, kdo ve Spojeném království a ve Skotsku čelí rasistické agresi (nesmíme si myslet, že u nás tyto nálady neexistují, jen proto, že vidíme méně jejich extrémních projevů než na jiných místech). Připadá mi důležité účastnit se takových protestů. Moje praxe jógy ve mně zažehla naléhavou potřebu stát si za svým přesvědčením o tom, co je správné. (Jóga je ve svém jádru založena na etice, o čemž se zmíním níže) a čím více se angažuji ve své komunitě, tím více chci být solidární a vystavit své tělo na ulici, abych hlasitě a viditelně vyjádřila podporu proti nenávistné rétorice, škodlivé politice a i prostě jen apatii. (Říkám „jen“, ale to je možná to nejškodlivější ze všeho..).
Pozn. red.: Důležitá úvaha nad jednou demonstrací, která má daleko zásadnější a obecnější dopad. Například i na dnešní českou politiku.
