Výpovědi českých mileniálů a generace Z dokazují, že si oproti zahraničí vedeme výrazně hůře z hlediska duševní pohody, spokojenosti v pracovním prostředí i flexibility pracovního trhu. Česká společnost je stále svázaná mnohými stigmaty, vyplývá z celosvětového průzkumu společnosti Deloitte.
Stres, úzkost, neschopnost mluvit s nadřízeným o duševní svobodě i minimální přizpůsobení pracovního úvazku. Průzkumu, který společnost Deloitte vedla od listopad 2023 do března 2024 ve 44 zemích světa, se účastnili mileniálové (narozeni mezi lety 1981 až 1995) a generace z (lidé narození v letech 1995 až 2012). A čeští mladí lidé si v porovnání se zahraničím vedli podstatně hůře, kolikrát o deset a více procent.
Mladých lidí, kteří pociťují trvalou úzkost a stres, je čím dál více. U generace Z stoupl oproti minulému roku z 32 na 35 procent.
„Z dat vyplývá, že mladí lidé v České republice pociťují v porovnání s jejich zahraničními protějšky větší tlak na výkon a zároveň menší podporu v oblasti duševního zdraví na pracovišti,“ komentuje psycholožka Romana Mazalová.
“Mezi nejčastější faktor, který se významně podílí na pocitech úzkosti a stresu, patří obavy z dlouhodobé finanční nejistoty. Nejčastěji je zmiňovaly obě nejmladší generace (generace Z a mileniálové), a to častěji v zahraničí než v tuzemsku,” říká Andrea Černá, expertka na HR trendy v poradenské a technologické společnosti Deloitte.
Jako další stresové faktory mladí uvádějí zdraví a sociální zabezpečení svých rodin, následně pak také rodinné a osobní vztahy.
„Generace z a mileniálové často uvádějí, že se potýkají s úzkostmi. Ty mohou pramenit z různých faktorů, jako je finanční nejistota (vysoké náklady na bydlení, nejistota v práci…), srovnávání se s ostatními na sociálních sítích nebo pocit nadměrného tlaku na výkon a potřeby být ve všem úspěšný,“ říká Mazalová. „Je důležité si uvědomit, že tyto faktory nepůsobí izolovaně, ale vzájemně se ovlivňují. Například drahé bydlení může zvyšovat finanční nejistotu, což vede k většímu tlaku na výkon v práci, a to dále může prohlubovat úzkost,“ dodává.
Až třetina mladých lidí pociťuje nadměrný stres v práci. Konkrétně se jedná o 36 procent generace Z a 29 procent mileniálů. Průzkum identifikoval tři hlavní faktory vedoucí k úzkostem a stresu.
Nejčastěji je podle průzkumu na vině nedostatek pocitu, že rozhodnutí v jejich práci jsou přijímána spravedlivě a nestranně, což trápí 45 procent lidí generace Z a 51 procent mileniálů. Dále ke špatným pocitům přispívá, že respondenti necítí podporu ze strany svého vedoucího, cožuvedlo 45 lidí z generace Z a 32 procent mileniálů. 46 procent lidí z generace Z a 30 procent mileniálů uváděli, že nemají dostatek času na dokončení své práce.
„Nejmladší generace budou brzy dominovat pracovnímu trhu a pokud chce být dnes firma konkurenceschopná, nemůže si dovolit generaci Z a mileniály přehlížet. Je pravdou, že mladí mají své specifické potřeby. To ještě neznamená, že je to nutně špatně a že bychom se na ně měli dívat skrz prsty nebo je nálepkovat jakožto sněhové vločky,“ říká David Batal, vedoucí partner oddělení auditorských služeb v Deloitte.
„Vnímám to tak, že každá generace má své potřeby a úkolem zaměstnavatele je mít pro to pochopení a snažit se svým pracovníkům v jejich potřebách vycházet vstříc. Nemyslím si, že jsem neomylný manažer a naopak vždy ocením, když za mnou přijdou mladší kolegové a kolegyně s návrhem, jak některé věci dělat lépe,” říká Batal.
V další sekci průzkumu přes 54 procent zahraničních respondentů uvedlo, že jejich zaměstnavatel bere duševní zdraví zaměstnanců vážně, zatímco v Česku to je pouze 41 procent. Značný rozdíl byl zejména u otázky, zda by respondentům nevadilo otevřeně hovořit se svým nadřízeným o pocitu stresu či úzkosti nebo o problémech týkajících se duševního zdraví. V zahraničí by to nevadilo 56 procentům generace Z a 59 procent mileniálů, zatímco v Česku to bylo jen 44 procent generace Z a 43 procent mileniálů.
Otázka je, zda je to v Česku novinkou. „Obavy z komunikace s nadřízenými nemusí být ovlivněny pouze generací, ve které jsme se narodili. V České republice přetrvává kulturní dědictví hierarchických struktur. Nadřízení mají přirozeně vyšší postavení, což může vyvolávat pocit nerovnosti a vytvářet bariéry v otevřené komunikaci,“ komentuje psycholožka Romana Mazalová.
„Generace Z je při vyjadřování svých pracovních požadavků sebevědomější než předchozí generace. Je pro ně zásadní, aby jejich práce byla v souladu s jejich hodnotami a měla smysl,“ dodává. Tvrdí také, že zkušení manažeři si tuto dynamiku uvědomují a aktivně vytvářejí prostředí, kde se zaměstnanci cítí bezpečně a mohou otevřeně vyjadřovat své názory.
“V průzkumu jsme se respondentů rovněž ptali, jestli s nimi jejich nadřízení hovoří o důležitosti péče o duševní zdraví nebo zda se s nimi někdy podělili o své zkušenosti. Takové šéfy má však méně než polovina českých mileniálů a pouze třetina tuzemské generace Z. Vzhledem k potřebám mladých lidí to opravdu nejsou moc dobrá čísla,” doplňuje HR expertka Deloitte Andrea Černá.
V Česku si rovněž méně mladých myslí, že by si jejich nadřízený věděl rady, kdyby mu řekli o svém stresu nebo úzkostech. Konkrétně se jedná o 44 procent respondentů z generace Z, zatímco v zahraničí to bylo 52 procent. U českých mileniálů to bylo 39 procent a v zahraničí 54.
Poslední část průzkumu se zaměřila na to, co by mladým lidem pomohlo lépe sladit osobní a pracovní život. Respondenti nejčastěji zmiňovali vytvoření více pracovních míst na částečný úvazek a umožnění flexibilní pracovní doby. Přes 30 procent mladých také uvedlo, že by firmy měly umožnit zaměstnancům pracovat na dálku, pokud si to přejí.
Mladí lidé jsou si vědomí svého času, který pečlivě dělí na profesní a osobní část. „Tak jako je ve sportu nezbytné vyvážit intenzivní trénink kvalitní regenerací, potřebujeme i práci doplnit kvalitativně a kvantitativně odpovídajícím odpočinkem. Pokud k němu nedochází, dostavuje se celá řada psychických a fyzických potíží,“ vysvětluje psycholog Matušek.
Work-life balance může ovlivnit i naši spokojenost v práci. Průzkumy ukazují, že jenom pětinu všech Čechů jejich práce naplňuje. Další dvě pětiny pro svou práci nehoří. A zbývající dvě pětiny se věnují profesi, která je vyloženě nebaví. Češi jsou rovněž osmými nejnaštvanějšími zaměstnanci v Evropě.
„Generace Z a všichni, co teď budou masivně nastupovat na pracovní trh, ho absolutně změní. Mluví se o takzvané meconomy. Tedy ve smyslu – já si budu diktovat, jak ekonomika bude fungovat. Bude to o mnohem více individualizovaných dohodách zaměstnance se zaměstnavateli,“ míní generální ředitelka ManpowerGroup ČR Jaroslava Rezlerová.
Flexibilita, možnost home-officů a zkrácené úvazky nemají být podle Davida Batala nadstandardem, ale běžná součást firemní kultury. „Ze své praxe jsem přesvědčen, že naslouchat přáním i potřebám uchazečů a uchazeček, kterých dnes na trhu není dostatek, je a bude nevyhnutelné,“ říká.
V jeho oddělení pracuje skoro polovina lidí na poloviční nebo zkrácený úvazek a to dokonce už od 10 hodin týdně. „Máme na vedoucích pozicích téměř 60 procent žen, které byly nebo stále jsou zaměstnány na částečný úvazek. Budoucnost pracovního trhu je totiž jednoznačně flexibilita,” uzavírá.
