Dědička vídeňského sběratele umění zavražděného během holokaustu získala do vlastnictví akvarelový obraz Portrét umělcovy ženy (1917) od rakouského expresionistického malíře Egona Schieleho, čímž se uzavřel téměř desetiletý soudní spor.
Tento komplikovaný třístranný spor byl prvním případem spojeným s nacisty uloupenými uměleckými díly, který se dostal ve Spojených státech před soud.
Známý obraz růžolící ženy s vyčesanými vlasy ve vzorovaných šatech a okrovém kabátku se objevil na sérii pohlednic z let 1917–1920 a následně v roce 1928 v americké publikaci Parnasus, ovšem bez jména autora.
Sběratelé Karl Mayländer a Heinrich Rieger byli Schieleho spolupracovníky v Rakousku a dědici každého z nich si nárokovali vlastnictví obrazu. Mayländer, obchodník s textilem, je zachycen nejméně na dvou Schieleho portrétech a Rieger byl Schieleho zubařem. Oba muži byli zavražděni nacisty.
Eva Zirkl, poslední dědička rodu Mayländer, zemřela začátkem tohoto roku. Obraz byl věnován nadaci Susan Zirkl Memorial Trust, která se zaměřuje na výzkum autismu.
„Důkazy předložené během soudního řízení jednoznačně prokazují, že Mayländerovi dědicové mají nadřazené vlastnické právo na kresbu,“ napsal v pátek ve svém 86stránkovém rozhodnutí Daniel J. Doyle z Nejvyššího soudu státu New York v okrese Monroe.
Robert Owen Lehman starší, dlouholetý šéf investiční banky Lehman Brothers, majitel dostihových koní, sběratel umění a filantrop, koupil v roce 1964 malý Schieleho obraz, který věnoval svému synovi Robertu Owenu Lehmanovi mladšímu jako dárek k svátku.
Rodina Lehmanových vlastnila obraz až do roku 2016, kdy jej darovala Nadaci Roberta Owena Lehmana, která se pokusila obraz vydražit v aukční síni Christie’s.
Christie’s s podezřením, že by se mohlo jednat o nacisty uloupené umění, uvědomila dědice Mayländera a Riegra. Lehmanova nadace podala žádost o přezkoumání a případ se dostal k soudu, kde všechny tři strany předložily důkazy a znalecké posudky.
„Navrácení uměleckých děl uloupených během holokaustu je důležitým nástrojem k zajištění důstojnosti a spravedlnosti pro oběti holokaustu a jejich rodiny. Jsme nadšeni, že disciplinované a podrobné přezkoumání důkazů soudem vedlo ke správnému rozhodnutí,“ uvedl Oren Warshavsky, partner advokátní kanceláře BakerHostetler, který zastupoval Evu Zirkl.
Spletitý soudní spor se z velké části soustředil na události mezi lety 1917 a 1963.
Navrácení uměleckých děl uloupených během holokaustu je důležitým nástrojem k zajištění důstojnosti a spravedlnosti pro oběti holokaustu a jejich rodiny.
Obraz se znovu vynořil v Itálii v roce 1963 a o rok později v Londýně, kde ho zakoupili manželé Lehmanovi. V roce 1976 se Robin Lehman rozvedl se svou tehdejší manželkou Aki a obraz se podle soudních dokumentů „ztratil“. V roce 2015 jej dcera Robina a Aki Lehmanových našla pod postelí své zesnulé matky v Paříži a obraz putoval do Spojených států.
Když byl Mayländer deportován do Polska, zanechal své věci u ženy jménem Etelka Hoffman. Ta začala ve čtyřicátých letech dvacátého století vypůjčovat a rozprodávat umělecká díla z Mayländerovy sbírky. V roce 1960 prodala několik Schieleho děl Rudolfu Leopoldovi, přednímu sběrateli Schieleho děl a zakladateli Leopoldova muzea.
