Andriiovi Nosachovi je třiadvacet, jeho kolegovi Oleksandrovi Salfetnikovi dvacet let. Oba kvůli ruské invazi na Ukrajině opustili svou rodnou zem a usadili se v Praze. Před dvěma týdny společně otevřeli knihkupectví, kde prodávají ukrajinské a běloruské tituly. Jejich projekt sklidil takový úspěch, že záhy museli objednat na sklad další tisíce knih.
Když nebudete dávat pozor, vstup do skromného knihkupectví na pražském Žižkově lehce přehlédnete. Že se ale v přízemním prostoru usadil nový provozovatel, prozrazuje velká nálepka na vstupních dveřích. Je na ní ukrajinský básník a umělec Taras Ševčenko s modře nabarveným knírem.
Ne náhodou. Nové ukrajinské knihkupectví kamarádů Oleksandra Salfetikova a Andrie Nosache se jmenuje Ševčenkův knír a odkazuje právě na velikána ukrajinské národní literatury, symbolu, který mnozí Ukrajinci považují za ztělesnění svobody a národního smýšlení.
Vstupujeme dovnitř. Na křesílkách vpravo sedí rodina a společně s dětmi listuje jednou z vybraných dětských knížek, v protějších regálech jsou zase vystavené ty pro starší čtenářstvo. Jednoduché bílé knihovny, kde najdeme kurátorovaný výběr od fikce přes literaturu faktu až po seberozvojové knihy, jsou ale značně prořídlé.
Není to tím, že by snad majitelé projektu nechtěli dělat zbytečně velké skladové zásoby, ale spíš proto, že neodhadli, jak velký úspěch bude jejich knihkupectví jen pár dní od jeho otevření mít.
Venku se při otevíračce stály fronty a jak mi později gestem ruky naznačuje mladší z dua, lidé si do svých domácích knihoven odnášeli opravdu velké stohy knih.
Důvod, proč Ševčenkův knír mezi Ukrajinci usazenými v Praze tak zarezonoval, je podle spoluzakladatele Andrie Nosacha jednoduchý: jeho krajanům chyběla ukrajinsky psaná literatura, navíc v hlavním městě nemají jako kamenná prodejna konkurenci.
„Mít doma ukrajinskou knihu v knihovně je zkrátka něco jiného než ji přečíst v elektronické verzi,“ líčí.
Ona vzpomínaná fronta dává smysl – podle posledních dat Ministerstva vnitra je v České republice téměř 340 tisíc uprchlíků z Ukrajiny na základě registrace dočasné ochrany, z toho desítky tisíc žijí právě v hlavním městě. A knihkupectví, kde byste si mohli koupit ukrajinskou nebo běloruskou literaturu, tady zkrátka chybělo.
Mít doma ukrajinskou knihu v knihovně je zkrátka něco jiného než ji přečíst v elektronické verzi.
Zatímco starší ze zakladatelů střídá při rozhovoru ukrajinštinu, angličtinu a češtinu, jeho mladší kolega mluví bez větších problémů česky, a místy tak jazykově komplikovanou konverzaci překládá.
Oba mladíci se dostali do Prahy po začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Andrii, který tehdy studoval filologii na Charkovské humanitně pedagogické akademii, odešel zhruba po čtyřech měsících z okupované Charkovské oblasti, Oleksandr zase opustil Mariupol.
„Odešel jsem asi pět měsíců od začátku války. V té době mi bylo sedmnáct let, takže jsme to hodně řešili s rodiči. Mám ale v Praze sestru s jejím manželem, tak jsem nakonec odešel sem. Rodiče zůstali na Ukrajině,“ popisuje absolvent odborné střední školy gastronomické, jak probíhal jeho přesun do české metropole.
Andrii, se kterým se Oleksandr poznal právě až v Praze, tu našel útočiště zhruba ve stejnou dobu. Napřed pracoval jako skladník pro jeden online supermarket, pak se ale i díky předchozím zkušenostem z Ukrajiny rozhodl, že si založí malé nezávislé nakladatelství.
„V jednom jsem na Ukrajině pracoval, tak jsem věděl, co a jak a měl jsem vcelku dost kontaktů na kulturní scénu,“ popisuje své působení v nakladatelství s dětskými knihami, které ho nakonec přivedlo i k prvnímu podnikatelskému počinu. Ten dal dohromady z našetřených peněz a půjčky od známých.
Nakladatelství vzniklé v roce 2023 se jmenuje Prometeus a Andrii Nosach ho řídí na dálku z Prahy. Redakce funguje online, sklad sídlí ve Lvově na západě země a tisk v nákladech jednotkách tisíc probíhá v kyjevské oblasti. V žižkovském knihkupectví pak najdeme knížky nejen z tohoto nakladatelství, které dosud vydalo asi deset knih, ale i od dalších.
„Počáteční investice do žižkovského knihkupectví nebyla velká, zhruba deset tisíc eur. Je důležité říct, že jsme ho nezaložili jen proto, abychom měli pro naše knížky větší odbyt,“ říká spoluzakladatel. „Je to spíš byznys založený na idejích,“ dodává Andrii Nosach.
Své tvrzení podporuje i výčtem nabízených knih. Kromě titulu o ukrajinské malířce a autorce monumentálních mozaik Alle Horske nebo knize popisující osud mladého válečného veterána Oleksandra Budka z produkce nakladatelství Prometheus najdeme v bílých knihovnách v Praze i Stephena Kinga, Terryho Pratchetta, ale třeba i George Orwella.
Všechny jsou samozřejmě v ukrajinštině, jedna polička je pak věnovaná běloruské literatuře, která je v zemi zakázaná. Brzy by viditelně prořídlá místa měly doplnit další knihy, kterých je podle zakladatelů Ševčenkova kníru na cestě do Česka něco kolem dvou tisíc.
Zmíněné dodávky z Ukrajiny ale mohou zabrat až několik týdnů. Andrii Nosach při rozhovoru připomíná nedávné vybombardování charkovské tiskárny Factor Druk Printing House, jedné z největších v zemi. To může produkci knih na Ukrajině, odkud knížky do Česka putují, brzdit.
Věřím, že lidi nepřestanou jen tak chodit, a to ani když opadne prvotní zájem.
„Věřím, že lidi nepřestanou jen tak chodit, a to ani když opadne prvotní zájem. Viděli jsme, že se nám sem povedlo přilákat spoustu knihomolů,“ říká Andrii Nosach.
Když se ho ptám, jakou knihu by za sebe zákazníkům doporučil, zmiňuje titul novinářky Anny Gin, jejíž název by se do češtiny dal přeložit jako „Jak se tam máš“.
Tahle kniha s výrazným černo-červeným přebalem skrze deníkové záznamy přibližuje život na dnešní Ukrajině. „Ukazuje, že když je člověk blízko smrti, přemýšlí o životě úplně jinak,“ říká starší z provozovatelů knihkupectví.
Jeho mladší kolega zase z nabídky vybírá Aeneidu ukrajinského spisovatele a otce moderní ukrajinské literatury Ivana Kotljarevského.
Co víc, knihami to tady nekončí. Čtenářstvo si tu může koupit i kávu ze zrn z ukrajinské pražírny 25 Coffee Roasters, majitelé knihkupectví navíc pracují na dalším projektu: komorním kulturním centru v Nuslích, kde by v budoucnu měly probíhat nejen knižní kluby, ale i přednášky přibližující ukrajinskou kulturu.
