Tvořili v různých obdobích, využívali různých stylů, ale všechny spojuje jedno slovo. Svoboda. Právě ona prostupuje jedinečnou výstavou, kterou na zámku v jihočeské Bechyni zpřístupnili pro návštěvníky majitelé zdejšího panství.
Zlomek rozsáhlé sbírky rodiny Stava vyzdvihuje řadu umělců hlavně z poválečného období v Evropě, kdy umění dosáhlo největší rozmanitosti. K vidění jsou díla Picassa, Dalího, Ackermanna, Légera nebo Chagala. Do galerie ve třech patrech historické zámecké sýpky se jich vešlo více než sto dvacet od jedenačtyřiceti autorů. Vybíraly a nainstalovaly je kurátorky Nicole Stava a Claudia Rajlich.
„Celý výstavní koncept zkoumá svobodu mnoha způsoby. Jednak svobodu umělců tehdy a dnes, stejně jako svobodu sběratele v tom, dát jejich umění jiný kontext. Oslavuje rozmanitost a osobní vizi,“ upozorňuje kurátorka a jedna z majitelek zámku Nicole Stava.
Základy avantgardy dvacátého století položili umělci ve Francii, kde reagovali na revoluční změny století předchozího, hlavně na fotografii, která svým způsobem odstartovala éru svobody v umění. Začala se tak stále více řešit odpověď na otázku, co je realita a jak ji zobrazovat. Vytvářely se různé styly, kterým výstava v bechyňské sýpce vzdává hold.
„V přízemí je k vidění osmačtyřicet děl od sedmnácti umělců. Je tu obraz od Marca Chagalla, díla od Ernsta Ludwiga Kirchnera, zástupce takzvaného zvrhlého nebo degenerovaného umění, kterým umělci čelili vlivu idejí národního socialismu a jímž nacisté opovrhovali a ničili ho. To nakonec Kirchnera stálo i život, když spáchal sebevraždu,“ popisuje kurátor sbírek a průvodce po galerii Jiří Novotný.
Kromě Kirchnera si tu návštěvníci prohlédnou i tolik typické dílo Salvadora Dalího ovlivněné surrealismem a rovněž Pabla Picassa. Ten je sice především zástupcem kubismu, v Bechyni jsou ale k vidění jeho grafiky z klasicistního období, kdy se vrátil zpátky k figuře.
Cenné jsou rovněž obrazy Joana Miróa a také Le Corbusiera, všestranného umělce, kterého proslavily především architektonické stavby a jenž byl inspirací pro mnoho významných architektů dnešní doby.
V prvním patře je zastoupena poválečná avantgarda, kde už umělci odmítali předválečné ideály a hledali způsoby, jak si představit lepší svět. A stále více získávali odvahu ve svém přesvědčení, že abstrakce je cestou vpřed. K vidění je tu 49 děl od dvanácti umělců, například od Maxe Ackermanna nebo Serge Poliakoffa a Fernanda Légera.
Druhé patro zase patří autorům, kteří se chtěli od abstrakce předválečných avantgardních směrů oprostit a začít od nuly. Jednou z nich byla třeba skupina CoBrA, jež se zformovala v roce 1948, za ní následovala německá skupina Zero a později Noví realisté, založení v Paříži v roce 1960.
„Ta sdružuje umělce Armana, Jeana Tinguelyho a později Césara, jejichž díla tu návštěvníci rovněž objeví,“ podotýká Jiří Novotný.
Za pozornost stojí i samotná gotická sýpka, v níž našla galerie domov. Postavena byla za panování rodu Švanberků v šestnáctém století. V areálu zámku je nejstarším objektem a v celé zemi nejstarší zachovanou sýpkou. Citlivá rekonstrukce uchovala ze tří čtvrtin její původní podobu, ve sklepě jsou obnovené i nežeberní klenby.
Rodina Stava začala současný zámecký komplex budovat v devadesátých letech, vrací tak lesk místu s dlouhou historií.
Zámek Bechyně stojí nad soutokem řeky Lužnice a říčky Smutná a svůj renesanční vzhled získal ve druhé polovině šestnáctého století, kdy se tehdejší majitel Petr Vok z Rožmberka rozhodl nechat přestavět původně gotický hrad, který dal v roce 1269 vybudovat Přemysl Otakar II.
Vok zadal štuky a fresky vyhlášeným umělcům z Čech, Itálie a Ticina, jižního kantonu Švýcarska. To jsou i důvody, proč bechyňský zámek obdivovat. Nádvoří zdobí fresky od malíře Bartoloměje Beránka, ve Vokově sále je jedna z největších evropských sbírek dětských portrétů, jedinečný je rovněž stromový sál s pískovcovým pilířem ve tvaru suchého kmene.
Na podobě zámku se výrazně podepsal i rod Paarů, který sídlo vlastnil 233 let a nechal zbourat celé předhradí a založit anglický park.
Dnes panství vedle zámku, celého areálu a výstavních prostor zahrnuje také lesy a rybníky a spravuje je rodinná firma, v jejímž čele stojí sestry Silvia a Nicole Stava.
Jejím hlavním obchodem je sice lesnictví a prodej dřeva, rodina chce ale zároveň zámek proměnit v místo pro kulturu a moderní umění. Majitelé zrekonstruovali celou památku i její budovy, obnovit museli interiéry, včetně nábytku, obrazů i nástěnných maleb.
Zásadně se proměnil rovněž zámecký park. V zahradách je ostatně pro veřejnost připravena i druhá výstava věnovaná pro změnu sochám, na níž spolupracovala Nicole Stava s renomovanou italskou galerií Continua.
Zahrnuje instalace, za nimiž stojí Pascale Marthine Tayou z Kamerunu, Michelangelo Pistoletto, belgický multidisciplinární umělec Hans Op de Beeck, Američan Nari Ward a čechoamerický umělec Jiří Příhoda, který se specializuje na architekturu.
„Vyrobil například kopie artdecových chrličů z mrakodrapu Chrysler Building, které jsou ve výšce 150 metrů a nikdo je ze země nevidí. Nechal si je nafotit a z nýtovaného olověného plechu udělal makety v měřítku jedna ku jedné, takže mají tři a půl metru na délku. V nich je ještě překližková konstrukce a polystyren,“ popisuje kurátor a průvodce Jiří Novotný.
V prostorách zámecké jízdárny a na pár místech v parku jsou umístěna díla spoluzakladatele Fakulty výtvarného umění v Brně, profesora Vladimíra Preclíka. Všestranný umělec, na něhož se podle Jiřího Novotného začíná trochu zapomínat, tvořil z kamene, dřeva, bronzu i kovu.
Známé jsou jeho sochařské portréty avantgardy z přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století, mezi nimiž nechybí třeba Josef Čapek, Vladislav Vančura, Jan Zrzavý nebo Jan Werich.
V bechyňské sbírce je rovněž k vidění podobizna Fryderyka Chopina a jeho portrét od první manželky Zdeny Fibichové.
Výstavy, stejně jako samotný zámek budou otevřeny až do 29. září. Kromě panství ale stojí za prohlídku i samotná Bechyně.
Město je plné slavných vil z éry svého rozkvětu coby lázeňského letoviska. Na skalách mu dominuje františkánský klášter se zámkem a vysoké břehy spojuje unikátní obloukový most zvaný Duha, po kterém vede první elektrifikovaná trať v Čechách.
Proslulé je město i filmařskými návštěvami. Zahrálo si třeba ve snímku Zlatí úhoři, Metráček, Jan Hus nebo Jízda.
