Narodila se v Bělorusku, ale už více než 15 let žije v Praze. Odtud řídí svůj projekt Framed in Belarus, kterým upozorňuje na politické vězně ve své rodné zemi.
Kolik umělců by si přálo mít nekonečný zdroj inspirace? V případě v Praze usazené Bělorusky Rufiny Bazlove to tak není. Ve svém projektu Framed in Belarus vypráví příběhy běloruských politických vězňů, kterých v její rodné zemi ani čtyři roky od největších protestů zásadně neubývá.
Je červenec roku 1999 a před minskou prezidentskou kanceláří běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka je rušno. Umělec, performer a kritik tehdejší hlavy státu Aleš Puškin oblečený v tradičním lidovém oděvu vyklopil před budovu kopu hnoje, kterou následně překryl portrétem úřadujícího prezidenta. Ten poté ještě propíchl vidlemi.
Za protestní akci, která nesla příhodný název „dárek prezidentovi“, byl kritik režimu odsouzen na dva roky. Další zatčení následovala. Aleš Puškin byl během svého života zatčen hned několikrát, naposledy během masových protestních akcí, které v Bělorusku vypukly v roce 2020 po zmanipulovaných prezidentských volbách.
Trest v délce pěti let si měl vysloužit za obraz, který namaloval v roce 2012 a který podle tamější vlády „rehabilitoval a ospravedlňoval nacismus“. „Tohle je klasický příklad, kdy vás v Bělorusku zadrží za maličkost a pak si na vás něco vymyslí, abyste už vězení neopustili,“ popisuje mi umělkyně Rufina Bazlova.
Scházíme se v jejím skromném ateliéru na pražské Letné. Právě odsud řídí absolventka ilustrace na plzeňské Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara a scénografie KALD na pražské DAMU svůj projekt Framed in Belarus, který skrze tradiční běloruskou výšivku mapuje osudy běloruských politických vězňů.
Aleš Puškin, který pravděpodobně i v důsledku špatného zacházení a nevyhovující stravy zemřel minulý rok v červenci, je jedním z několika stovek dalších, které umělkyně vyobrazila.
„Jeho případ mě zasáhl asi nejvíc. A myslím, že nejsem sama. Pro kulturní společnost to byl šok,“ vypráví umělkyně původem z Hrodna v západním Bělorusku. K několik let trvajícímu projektu se dostala skrze svůj předchozí umělecký počin Historie Běloruské Vyžyvanky, který vychází z tradiční běloruské výšivky.
V roce 2020 Bazlova hledala, jakým směrem se bude dále odvíjet její umělecká kariéra. Pracovala pro restaurátorskou firmu, vytvořila několik menších autorských inscenací a scénografií, ale cítila, že „nechce realizovat představy někoho jiného“.
Nechala se proto inspirovat probíhajícím covidem a pomocí výšivky, kterou použila na jednu školní práci už v roce 2012, vyobrazila lékaře s rouškou. Ne náhodou – režim v její rodné zemi tehdy covid zlehčoval a kvůli jeho nečinnosti pravděpodobně zemřeli i ti, kteří by mohli být díky dodržování pravidel ochráněni.
Následné dění v Bělorusku, které vedlo k likvidaci politické opozice a kritiků režimu, stejně jako ke zmanipulovanému znovudosazení Lukašenka do čela země, pak Rufině Bazlove vnuklo jiné tvůrčí téma: režim samotný, jeho absurditu, krutost a nelidskost.
Ve svých obrazech, které se na začátku protestů staly hitem sociálních sítí, začala vyobrazovat aktuální politické dění, represe, násilné potlačování protestů, ale i výrazné politické osobnosti v čele se Svjatlanou Cichanouskou nebo Alexandrem Lukašenkem, který v běloruské společnosti získal vizuální přezdívku švába (proto se do běloruských ulic v roce 2021 chodilo s bačkorami).
„Zprvu jsem výjevy vyšívala ručně a následně je skenovala do digitální podoby,“ líčí Rufina Bazlova a dodává, že následně si časově náročný proces zjednodušila a díla začala vyrábět rovnou v počítači, kde si vytvořila – po vzoru tradiční běloruské výšivky – síť. Do ní postupně vkládala jednotlivé moduly křížků.
Barevnost nechávala na tradici. Nejen v Bělorusku (ale i na Ukrajině, Rusku, pobaltských a skandinávských zemích) se na výšivku nejčastěji používala červená nit v kombinaci s bílým nebo přírodním plátnem.
Když se Rufiny Bazlove ptám, kdy se sama naučila vyšívat, odpovídá s překvapením v hlase: „Zkoušela jste někdy vyšívat? Křížkové vyšívání je strašně primitivní, musíte umět jen trochu počítat,“ říká. Po chvíli dodává, že výšivku se učila v rámci praktických předmětů i na základní škole.
Do Česka odešla po dokončení té střední, v roce 2008. „Přiznám se, že jsem pro sebe neviděla v Bělorusku budoucnost. Na škole, kam jsem se hlásila, byla korupce, což mi ji znechutilo,“ vysvětluje, co kromě touhy studovat umění stálo za rozhodnutím odejít do tuzemska.
Možná i odloučení od rodné země stojí za jejími uměleckými projekty. Na Vyžyvanku navázala zmíněným Framed in Belarus, participativním projektem, který má za cíl prostřednictvím výšivky přiblížit osudy všech – nebo alespoň většiny – běloruských politických vězňů.
Že se tohoto projektu zhostí, se rozhodla potom, co přes běloruskou organizaci zahájila korespondenci s politickým vězněm z Hrodna. V dopise, který mu byl doručen do vězení, popsala příběh běloruského sportovce Andreje Kravčenka, který držel hladovku v rámci solidarity s vězni.
Odpověď z vězení ji následně utvrdila v tom, že jakákoli forma podpory je pro politické vězně nesmírně důležitá. Proto na podzim 2021 spolu s kurátorkou a kunsthistoričkou Sofií Tocar projekt Framed in Belarus odstartovala. Její tým se později o něco rozšířil.
Jenže jak vyšít příběhy všech politických vězňů, kterých je podle běloruské lidskoprávní organizace Viasna v zemi k dnešnímu dni téměř 1400 a podle jiných odhadů až dvojnásobek? Je třeba vybudovat síť lidí, kteří budou na výrobě plátěných čtverců nesoucích vždy jeden případ daného politického vězně spolupracovat.
Povedlo se. Do dnešního dne se projektu Framed in Belarus povedlo vyprodukovat více než 520 výšivek, Rufina Bazlova jako umělkyně, která celý koncept kreativně zaštiťuje, dokázala do digitální podoby přenést 680 příběhů jednotlivých politických vězňů. Do iniciativy se navíc zaregistrovalo celkem 720 lidí z 42 zemí světa.
Zjednodušeně celý projekt funguje tak, že Rufina Bazlova si prostuduje daný případ, přenese ho do digitálního návrhu a lidem, kteří se chtějí projektu zúčastnit, zašle návod, jak ho přenést do fyzického prostoru, tedy na světlou čtvercovou textilii, která se následně prošívá červenou nití.
Na vyšití mají účastníci dva měsíce a výsledek posílají zpět umělkyni do ateliéru, kde se vše pečlivě archivuje. „Prostudovat si případ, vydestilovat z něj to nejdůležitější a tohle všechno přenést do zjednodušeného návrhu, který se dá vyšít, je nejzajímavější a nejzábavnější část mé práce,“ říká Rufina Bazlova.
Právě na participaci dalších projekt Framed in Belarus stojí. „Chvíli jsem si vyčítala, že tím lidem beru energii a čas, kterou by mohli věnovat jiné aktivistické činnosti, ale pak mi došlo, že tohle jim v reálných činech vlastně nijak nebrání,“ říká umělkyně, která svůj projekt v minulém roce vystavila na velké sólové výstavě v kutnohorském GASKu.
Kromě upozornění na téma neprávem vězněných Bělorusů vyzdvihuje Rufina Bazlova na svém projektu ještě jednu věc: její spolupracovníci z celého světa, kteří se ho účastní, většinou hlásí, že si díky němu uvědomují křehkost demokracie a že díky Framed in Belarus více přemýšlejí nad svou vlastní zemí.
Taková zpětná vazba se k autorce projektu dostává skrze doprovodné dopisy, kterými zúčastnění doplňují hotové výšivky.
„Přiznám se, že tohle mě u projektu pořád drží,“ říká umělkyně. Naráží tak na to, že Framed in Belarus je také těžké financovat. S chodem částečně pomáhají úspory, granty, ale i workshopy nebo prodeje vlastních uměleckých prací.
Díky projektu se Rufina Bazlova dostala i k zakázce autorské ilustrace, kterou vytvořila pro knihu Our Enemies Will Vanish ukrajinského spisovatele a zahraničního korespondenta The Wall Street Journal Yaroslava Trofimova.
„Bylo by skvělé, kdyby podobných projektů bylo více, někdy mi docházejí síly. Jsem ale Kozoroh, takže to nechci vzdávat,“ dodává s tím, že s dalším rozvojem projektu by mohl hnout i právě připravovaný nový web. Vedle něj se Rufina Bazlova zaměřuje na několik evropských výstav.
Její vůbec největší výšivku, Ságu protestů v Bělorusku, která měří sedm metrů na délku, můžete do 11. srpna vidět na výstavě Soft Power v muzeu DAS MINSK v Postupimi. Před sebou má sólovou výstavu v Norsku, vystavovala ale i v Drážďanech, Cáchách, Kyjevě, Praze, Berlíně, New Yorku, Brémách, Amsterdamu, Vilniusu, Rize nebo Krakově.
Kdo Rufinu Bazlovou už nějakou chvíli sleduje, si teď určitě klade otázku, kde je zmínka o lněné vyšívané košili, kterou si na jeden ze svých projevů v srpnu 2022 oblékl Volodymyr Zelenskyj.
„Košile pro Zelenského je samostatná kapitola, efektní věc, za kterou jsem moc ráda, zároveň ale vím, že může jednoduše přehlušit a zploštit mou mnohem důležitější uměleckou práci,“ komentuje Rufina Bazlova. K němu se dostala skrze ukrajinský brand Indposhiv, pro něž vytvořila výšivku.
Celá akce pro ni navíc měla hořkou dohru – po odvysílání projevu se na internetu začaly množit kopie oné košile a ani přes právní kroky se Rufině Bazlove nepodařilo s jejich prodeji nic udělat. I proto se ve své umělecké tvorbě věnuje právě Framed in Belarus.
„Je to pro mě daleko důležitější projekt a bude mít pravděpodobně ještě dlouhé trvání,“ dodává.
„Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby nemusel vůbec existovat. Protože tohle přání je ale teď nemyslitelné, přeji si, abych ho pak jednou mohla prezentovat na nějaké velké výstavě v Bělorusku,“ dodává.
