Ve službách československé diplomacie bychom mnoho osobností urozeného původu nenalezli. K výjimkám patří princ František Schwarzenberg (24. března 1913 Praha – 9. března 1992 Unzmarkt), který s ministerstvem zahraničí spolupracoval již jako student práv. Náležel ke generaci, již prostředí mladé republiky formovalo. Schwarzenberg ji – na rozdíl od většiny šlechty – přijal za svou. Osudy Masarykova Československa se nakonec velmi silně prolínaly i s jeho vlastním příběhem. Ačkoliv svým původem se řadil do kosmopolitního světa evropské aristokracie, cítil se být Čechem.