Případ dívky, kterou opakovaně znásilňoval otčím a dostal za to podmínku, vyvolal nevoli veřejnosti a následně odpovídající mediální hluk. Protože „hlas lidu je hlas boží“ případ nemohl uniknout pozornosti ministra spravedlnosti Pavla Blažka, jenž dostal příležitost uplatnit dvě své výsadní osobní pravomoci, a to předkladatele stížnosti pro porušení zákona a universálního kárného žalobce (jsou to nepřenosné pravomoci osobní, nikoli pravomoci ministerstva jako úřadu).
