Na první pohled a optikou sociálních sítí se její život může zdát jako perfektní. Vybudovala úspěšnou PR agenturu, v oboru komunikace má silné jméno a dobrou pověst, a k tomu pracuje třetinu roku z Indonésie. Zlata Biedermannová, majitelka komunikační agentury SeenMedia PR, má ale za sebou i drsnou zkušenost.
Přepracování a silné pracovní nasazení, náročné situace v osobním životě a představa, že zvládnete všechno, nemusí vést „jen“ k dobře známému syndromu vyhoření.
Pár dnů předtím, než měla letos v zimě Zlata Biedermannová odletět se svým mužem stejně jako v minulých letech na čtyři měsíce na Bali, jí došel dech. Propukla u ní panická ataka.
Že je něco špatně, si dlouho nepřipouštěla. „Nejdříve jsem se začala potýkat s úzkostmi. V některých situacích mi nebylo dobře. Byla jsem velmi unavená, ale říkala jsem si, že to zvládnu. Bolel mě žaludek, hlava, byla jsem opravdu na smrt unavená, ale stále jsem si říkala, že je toho jen hodně, že se vyspím a bude dobře,“ popisuje.
Jenže se mýlila. Jednoho dne se jí začalo najednou těžce dýchat. Situace se rychle zhoršovala, až měla pocit, že se nemůže nadechnout vůbec.
„V hlavě se spustil alarm a totální panika, že se udusím. Nemohla jsem otevřít dveře od auta. Jako by mě někdo přilepil k sedačce,“ vzpomíná na děsivou chvíli, kdy si myslela, že je na pokraji smrti.
Naštěstí se jí podařilo dostat dech pod kontrolu a zklidnit se. Zavolala hned kamarádce lékařce, která ji okamžitě poslala do nemocnice.
„Jen co jsem se tam dostala, do deseti minut jsem byla v ordinaci, kde mi udělali velmi podrobné vyšetření,“ vzpomíná s tím, že odcházela s informací, že u ní s největší pravděpodobností propukla panická ataka a že by ji měla co nejdříve začít řešit.
To bylo ale složité, protože o problému nemohla mluvit. Tělo se jako by zaseklo a cokoli spojené s panickou atakou ji připravovalo o dech. Zároveň jí zbývalo jen pár dnů do odletu na Bali, kam se nakonec vydala vybavená platíčkem Lexaurinu a tři týdny řešila jen to, aby dýchala a zklidnila se.
„Ačkoli jsem nejdřív chtěla okamžitě zpátky domů, nakonec to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Zastavit se a být v klidu,“ říká bývalá televizní a rozhlasová reportérka a moderátorka, která se poslední měsíce učí s panickou atakou žít.
Přichází totiž bez varování, a když jednou propukne, není snadné se jí zbavit. Různé věci ale mohou pomoci.
Klíčové je naučit se vnímat sami sebe. „Není normální spát čtyři hodiny denně. Není normální nejíst a pak se v noci nacpat, nést na bedrech tíhu světa jako Atlas. Je úplně normální říkat ne a nechci, a to třeba i svým rodičům a sourozencům, a necítit se za to provinile,“ věří Zlata Biedermannová.
A jak říká, život s panickou atakou se dá zvládnout, ale je k tomu potřeba i pomoc odborníků a pevná vůle změnit svůj životní styl.
Sama nedá dopustit na pracovní rytmus, kdy pracuje dvě třetiny roku v Česku a třetinu žije v Indonésii. Přitom původně si ani v nejmenším nedovedla představit, že by mohla na tak dlouhou dobu odjet a zároveň pokračovat ve své práci a podnikání.
V praxi se ale brzo ukázalo, že to jde, a dokonce ještě lépe, než když byla jen „doma“.
„Práce na Bali je pro mě mnohem intenzivnější, pomáhá mi totiž časový posun. Když vstávám, je u nás ještě hluboká noc, můžu si zacvičit, nasnídat a pak mám ještě několik hodin nerušeného času na intenzivní práci, kdy mi nikdo nevolá, nepíše,“ popisuje a dodává, že za těch několik hodin hluboké systematické práce toho udělá stejně jako v Praze za dvojnásobek času.
Se svými klienty pak má dohodu, že se porady a jednání konají v dopoledních hodinách českého času. „Mně tou dobou pomalu končí den, mám práci za sebou a už jen dotáhnu drobnosti,“ popisuje svůj rytmus práce na dálku žena, která se nedávno pustila do podcastů PíáRoviny s předními osobnostmi českého PR byznysu a médií.
Stojí či stála za komunikací firem, jako jsou Nakladatelství Práh, nakladatelský dům Grada a další známá jména. A na český trh uváděla knižní tituly, jako je autobiografie Elona Muska, životopis prince Harryho zvaný Náhradník nebo třeba světové bestsellery Joa Nesbøho.
O tom, že je jedno, jestli pracuje v kanceláři v Praze, doma v Teplicích nebo na svém „zimním bytě“ na Bali, rychle přesvědčila i své klienty.
„Jsou hodně otevření, a kdo to nejprve viděl kriticky, rychle zjistil, že práci odvádím stejnou nehledě na místo, kde jsem,“ říká Zlata Biedermannová s tím, že většina lidí ani nepozná, že nepracuje z Česka. Stejně tak se jí prý daří držet si povědomí o dění doma.
Na Bali vytvořila i sérii rozhovorů s Čechy, kteří se tam usadili. O tom, že by se zkusila uchytit i na mediálním trhu v Indonésii, ale prý vůbec neuvažuje. „Nejlépe se cítím v českém rybníku. Navíc komunikace u nás a v Asii je úplně jiná, a ačkoli to mám na Bali ráda, doma jsem v Česku,“ dodává podnikatelka.
