Přišla upravená, jako by si právě odskočila z televizní obrazovky. Poté mi s úsměvem od ucha k uchu líčila, že jí bylo v noci tak špatně, že ani nespala, ale že se na náš rozhovor stejně těšila. Lucie Borhyová vyprávěla o práci a o životě, ochotně se vyfotila snad se všemi zaměstnanci restaurace, kteří se kolem ní shlukli, aby vzápětí doslova odtančila mezi kapkami deště ke svému autu a odjela vysílat. A já myslela, že ten entuziasmus na diváky jen hraje.
